Hymnus na svařené víno

Omrzly nám nosy
kokosy
a prsty nejen na rukou
palčáky se kožešácky oduly
kulišáci nasadili zmijovky
fousatcům zamrzly kozí bradky
a utřinosové se mají co ohánět
aby zpřeráželi rampouchy
milenčiným kapesníkem

Kolem stavení chodí pan Lada
je ustrojen v řeznickou halenu
- do noční tmy vyfukuje páru
Zastavil se před farou
a rozšafně beseduje se strejdou ponocným
jenž drží pod paží roh
- je rozhalen
a zřejmě pod parou

Tváře zebou třeskutě
až oknům brní sklo
a rtuť se plíží kamsi do sklepa
zavírám všechna okna, oči, sebe a den
chystám se na kutě a ačkoli unaven
dělám si laskominy
. . . . . . . . .

A víš nač?
přece snad na tebe
snad přece na víno
a nejlépe ze všeho na víno
svařené.

Přineseme si z komory veliký hrnec
zacpeme komín
to aby sem nevfučela meluzína
na peci naducáme pruhované peřiny
políčíme na noční můry
a do hrnce nalejeme sami sebe:
víno, kapku rumu, cukr, hřebíček a skořici

SKOŘICE
Vůně domova důvěrných šuplíků
hodných babiček
jejich jablečných štrúdlů
a lásek na černobílých fotografiích
z roků raz dva

HŘEBÍČEK
Zkamenělé kvítky ve visutých zahradách
maharádžova paláce
tajené tajnosti dálek dalekých
- jichž jsme příbuzní a oběti
- Koráby s drahocenným nákladem
((prahnutí v podpalubí))
Připluly.
Kam poplujeme my?

TUZEMSKÝ RUM
Vášeň pobudy
který si nese na krku levnou opičí bestii
a pak jí roztahuje chlupaté nohy
aby zapomněl

VÍNO
Bláznivá a rozjařená Morava
kde víno umí být posvátné
zamčené vinohrady
bolavé srdéčko šohajovo

CUKR
La siempre dolce vita

a ohřejeme se těsně pod bod varu
a budeme krásně horcí
a nevyvřeme