Kocovina

Krok za krokem, ztrácím se v povzdechnutí,

je těžké donutit se k dalšímu nadechnutí.

Ke krku zvednu klopu a smutně skloním hlavu,

uvězněn v pohledu Tvém, čekám na popravu.

Do konce života pojďme být opilí,

zdaleka nestačí opít se na chvíli.

Večer co večer sám, usínám s kocovinou

a je to jenom Tvojí, proklatě Tvojí vinou.

Ráno co ráno, hořké probuzení

a o čem zdálo se mi, není k uchopení.