Z lásky

...pro muže, kterého miluji, ale který stále nepochopil...

Dal jí život,

hýčkal ji ve zlatém pokoji.

Nad kolébku jí zavěsil poníky,

princezny a jednorožce.

Nosil jí květiny,

krásnější než dával matce,

byly rudé a jemné na dotyk.

Vše co dělal, bylo z lásky pro ni.

Miloval ji nade vše,

byla zlatou korunkou jeho snahy a pýchy.

A tak život utíkal,

z malé princezny vyrostla krásná energická žena,

s city, nadějí a něhou.

Lidé mu říkali,

jsme rádi, že jste nás seznámil s ní seznámil.

Je po Vás, inteligentní, houževnatá a milá.

Vybudoval jste si místo ve společnosti

a ona ho po Vás důstojně s veškerou odpovědností převezme.

Čas stále plynul,

práce a konferenční místnosti se jí začínaly stávat druhým domovem...

přesto jím stále byla hýčkána.

 

A tak jí ten vážený muž dal život.

a tím ji zavřel do zlaté klece,

aby mu neproklouzla mezi prsty.

Stále jí nosí růže, něžná poupata barvy rubínu,

však mrtvé - bez vůně, jsou totiž z papíru.

 

Oba čekají,

ona ve zlaté klícce: až zapomene a nechá ve dvířkách klíček

a tak mu bude moci uprimne otevrit svou dusi,

a ona: až přejde strach o dceru a nejistota...

 

 

---