Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stíny nad obzorem...

22. 02. 2002

1079

Autor

Blaznivkaaa

Je to takovej jen čistě pokud o něco mi nejde, tak se nezlobte...mělo to bejt asi tohle: První sloka se měla zužovat, druhá pak zase rozšiřovat, třetí zužovat a poslední rozšiřovat...tak tohle se mi asi povedlo, ale nevím jestli je to tak hezký...podle mě ani né...no mrkněte na to, s hlavou dole čelím kritice...

Zmatená směs záhadných pocitů,

venku sněží, meluzína kvílí tu,

pocity záhadně zmatené,

řádky Tebou přečtené.

Řádky Tebou přečtené,

říkal jsi :\"Chci Tě pro sebe...!

\"jen pro sebe ať nikdy snad víc,

nepozná slastné lásky ten špatný líc.\"

Nepozná slastné lásky ten špatný líc,

hvězd jako já v tvém srdci na tisíc,

pravíš mi:\"Jediná\", vždyť vím,

osudem prázdná jako dým.

Osudem prázdná jako dým,

fouky, fouk a hned jsem jen stín,

jsem stinnou stránkou mého svědomí,

krok za krokem se můj stín krátí a zas násobí.

Tvar to má pěkný, ale vadí mi tam trochu vyčpělé metafory (prázdná jako dým), archaismy kombinované s dětským "fouky fouk"... je to takové stylově nejednotné, každý kousek jakoby přišel z jiné doby a říkala ho jiná osoba, víš? Pak se mi taky nelíbí germanismus "stinnou stránkou mého svědomí" místo "svého svědomí"... už Ti dál nadávat nebudu, našla by se tam i pěkná místa, ale... víš, mně přijde, že jsi nejlepší, když píšeš rovnou ze srdíčka a moc se nesnažíš o tvarové a jiné dokonalůstky... Tak už se na mě nezlob, nemůžu Ti pochválit úplně všecko :-))