Venuše

   Venuše se rozvalovala na pohovce. Obrátila do sebe další pohár lahodného moku (nebo čeho) a cítila, že už má slušně naváto.

   Párty byla v plném proudu: Diana se svým lukem (Venuše nechápala, proč ho sebou pořád tahá) převrhla pohárky na baru a zuřivě se tomu chechtala…

    Janus se opíral o futra a sváděl vnitřní boj, zda má bezpečnou opěru opustit a riskovat cestu pro další flašku…

    Apollo se sluchátky kolem krku pouštěl jednu dunivou pecku za druhou, a hopsal u toho a zářil, až se Venuše bála, že pultík s ekvalizéry vybuchne ve spršce jisker…

   Bellona a Mars se před skupinkou vyjevených posluchačů předháněli, kdo usekal víc hlav a vyvrhl víc vnitřností; bůh války přitom v divoké gestikulaci vychlístal všechno svoje víno…

   Bakchus poblil Merkura…

   Do toho všeho se motaly desítky polobohů a hrdinů, a nadšením zářící děvčata unesená ze Země (chudinky netuší, že až se jich panstvo nabaží, poletí – doslova – zpátky dolů).

   Venuše přesto byla, i přes značné množství zkonzumovaného držkolepu, poněkud nabručená. Vztekle odfukovala lokny, které jí padaly do očí, a podmračeně sledovala Herkula obklopeného nějakými pozemskými blbkami. Postával u baru a slečny smrtelnice při pohledu na jeho odhalenou lesknoucí se hruď div že neslintaly.

   A Venuše málem slintala taky, v tom byl ten problém…

   Jsem bohyně lásky, sakra!

   On je obyčejný mulat, měl by za ní dolézat a svádět ji. Ale ten halama úspěšně předstíral, že si jí nevšímá!

   S žuchnutím se vedle ní posadil Neptun.

   „Ahoj, kočko, bavíš se?“ zařval jí do ucha.

   Hochu, tohle zrovna nebyla otevírací věta roku…

   Neptun se k ní důvěrně naklonil: „Co to tam máš?“

   Mohl na sebe naplácat deodorantu, kolik chtěl, ale rybinu prostě nikdy nepřebil. Venuše právě navlékla druhou kouli a udělala na šňůrce uzel.

   „To je můj dar lidstvu,“ zamrkala na něj nevinně.

   „A k čemu je to dobré?“

   „Pro tebe k ničemu… i když, kdo ví? Sleduj.“

   Je na čase, trochu tu párty rozzářit!

   Venuše se svezla až na kraj pohovky, vyhrnula si stolu do pasu a roztáhla nohy. Neptun se naklonil, aby lépe viděl; raději se opřel o trojzubec - hrozilo, že přepadne.  

   „Co… to je?“ zeptal se pitomě.

   „Můj pahorek, ty troubo.“

   „Jasně, ale já jenom… kde máš chloupky?“

   „Všechno jsem to oholila - nová móda, kterou zavádím…“

   Venuše olízla jednu kouli, aby tam pěkně vklouzla. Konečně zaujala i Herkula, oči mu zářily jako štěněti.

   Přiložila jednu kouli a zatlačila. Zajela tam jako po másle.

   Herkules se opřel o loket a pozvedl obočí. Ale to je zajímavé! říkal jeho výraz.

   Venuše zavedla druhou kouli, která zmizela za svojí sestrou. Ven koukala jenom šňůrka.

   Neptun visel na trojzubci s otevřenou hubou.

   Venuše vstala a trochu přitom zavrávorala…

   Hups, to je ale příjemný!

   …spustila stolu a uhladila její záhyby.

   „Prométheus daroval lidem oheň. Já zase tohle. Říkejme tomu třeba Venušiny kuličky,“ usmála se na Neptuna a odplula k baru.

   Herkules odstrčil jednu ze smrtelnic, aby jí udělal místo.