Na náměstí Radovana Skromného

Jsi posraný radostí

konečně ti vyšla

básnická sbírka!

nadšeně masturbuješ

ten svůj naběhlý debut v paperbacku

obracíš ho v rukách

myslíš si

ne, ty tomu věříš

že jsi se stal významným člověkem

že jsi něčeho dosáhnul

říkáš si

tak a teď jsem výjimečný!

 

Záhy jsi pozván

na autorské čtení

jsi ještě nadšenější

říkáš si

už  o mně vědí!

už mě uznávají!

bude se o mně psát!

 

Míříš ulicí na tu akci

má se odehrávat venku

na jistém náměstí

cítíš, že budeš hvězdou večera

v igelitce si s sebou neseš dva tucty sbírek

snad se prodají

snad

 

Náhle si všimneš

že vedle tebe pospíchá nějaký další

mladý umělec

taky nese igelitku

ve tváři nach

je vzrušený stejně jako ty

 

Budu hlavní hvězdou dnešního literárního večera!

oznamuje ti cizí básník hrdě

nezdá se ti to

jsi originální až hanba

ale ten mladý umělec

je z nějakého důvodu

originální úplně stejným způsobem

oba jste originální

asi tak jako jednovaječná dvojčata

 

Záhy potkáte třetího

trojče

taky nese igelitku

a taky je celý posraný

 

Pak se objevuje čtvrtý

a pátý

a šestý

a desátý

a patnáctý

 

Z postranních ulic vybíhají desítky mladých

umělců

všichni míří na stejné autorské čtení

všichni věří ve vlastní výjimečnost

všichni jsou nasraní, protože vidina

hvězdy večera

je najednou celá nějaká rozhovnovaná

 

Konečně jste na náměstí

celé ho zaplňují

stovky mladých umělců

kterým právě vyšla

básnická sbírka

 

Stovky úst přednášejí poezii

ve stylu Džejtýho slovní sekané

překřikují se

není však slyšet jediného slova

náměstí je zaplaveno

homogenní originalitou

 

Nikdo tady nikoho nezajímá

každý si jako katatonická piča

drmolí tu svou

mladí umělci se vzájemně tlučou lokty

brejlí do svých sbírek

jsi jedním z nich

jsi v prdeli

jsi bezvýznamné plivnutí

v oceánu literátů

kterým vyšla

básnická sbírka

 

A ze středu toho oceánu

ze středu náměstí

vyčnívá něco obrovského

dvacet metrů vysoká

socha

socha Radovana Skromného

Bronzová socha

která náhle rozepne funt

vyndá z gatí obrovské bronzové péro

začne chcát

moře, moře, moře moči

spláchne mladou poetickou originalitu

odnese ji někam

neznámo kam

a nastane klid

je krásný tichý večer

 

Rozsvěcují se plynové lampy

z přilehlé putiky

zní akordy staré harmoniky

usínání a smír

ve vzduchu křehká křídla jepic

chladivý květnový večer

ach!

 

P.S.: ta bronzová socha byla pozlacená

---