Tichá voda světy mele

            Válka v planetárním systému Nagropolus zuřila již tak dlouho, že si nikdo ani nepamatoval, kdo a proč ji započal. Jistě, dříve se o tom vedly záznamy, dějepisné knihy a jiné dokumenty. To vše však bylo dávno zničeno ve válkách, v nichž není nic zakázáno a nepřítel nezná slitování. Bez mrknutí oka se používaly konvenční zbraně, zbraně chemické, radioaktivní, viry, dokonce se pokoušeli manipulovat s póly planet. Používalo se všechno, co mohlo protivníka poškodit a to jakýmkoliv způsobem bez ohledu na humánnost.
            Povrch planet byl nevratně zničen a skupinky bojovníků se sdružovali v malých, izolovaných skupinkách, které se opevňovali v umělých městech, tvořící jim alespoň minimální životní podmínky.
          Obě strany byly až neuvěřitelně technicky vyspělé, ale jejich chaotické rozdělení do izolovaných skupin bez centrálního vedení vedlo k nulové demokracii. Morálka upadala a uplatňovalo se právo silnějšího.

* * *

Kapitán Morguel za sebou zavřel dveře kajuty a vzal do rukou brejkbýtvajolin - zkráceně BBVéčko - a začal hrát. Kolem Morguela se začala tvořit barevná aura. Nástroj byl uhlově černý a tělo tvořil kevlar. Tvarem připomínal housle, ale byl vyroben z nejnovějších materiálů. Struny byly vyrobeny z nanotrubic a pod kobylkou byl přidán holotronický snímač ruchu, který podle rytmu, výšek frekvencí, sledu tónů a hlasitosti vyvolával kolem hráče barevnou auru.
           Ti nejzkušenější hráči dokázali svou hudbou vytvářet i obrazy. Možná proto se BBV stal velmi oblíbeným a snad každý na planetě ho vlastnil. BBV teď - v době války - zažíval obrovský boom. Každý na něj hrál, neboť hudba s barevnými výjevy uklidňovala. Bojovníci na ně hrávali hlavně před bojem. BBV měl jen jediného výrobce – pološíleného doktora psychologie a celkem zručného technika Šílu.
          O Šílovi se povídalo, že se už dávno zbláznil a rozmlouvá se svými houslemi o brzkém konci války.Všeobecně se věřilo, že Šíla zásobuje svými BBV i nepřítele. U kohokoliv jiného by to znamenalo jistou smrt za vlastizradu, ale Morguel Šílu hájil a poukazoval hlavně na to, že Šíla je jen starý, senilní, pacifistický výrobce houslí, od kterého nehrozí žádné nebezpečí.
           Kapitán Morguel rád chodil k Šílovi sledovat výrobu houslí a rád s ním rozmlouval, i když šlo převážně o monology. Kapitána tížila skutečnost, že nikomu nesmí nic prozradit o tajných misích, a tak chodil za Šílou do dílny, kde ho pozoroval a rozprávěl s ním i o skutečnostech s nejvyšší prioritou utajení. Šílova senilita byla ve stádiu, kdy se vám každých pět minut představoval. Vyzrazení tedy nehrozilo a bylo příjemné s někým povykládat na neformální úrovni. Šíla vždy jen něco zabrblal a pak celou záležitost zapomněl.

* * *

            Morguel seděl na dřevěné židli v dílně za zády Šíli a pochmurně konstatoval vzniklou situaci: „Je to už půl roku, co se naše lodě ztrácí neznámo kam,“ Šíla dokončoval zády k Morguelovi další BBV a koutek úst mu vesele cukl nahoru. Morguel pokračoval než v započaté řeči, spíše v hlasité úvaze: „nikdo neví, co se s nimi děje. Jistě, snažili jsme se to tajit, ale když naši agenti zjistili, že nepřítel je na tom zrovna tak, kontaktovali jsme je. Nikdo z nás neví, kde lodě končí.“
            Šíla zrovna dokončoval nahrávání hypnotického softwaru, který dával do všech BBV a nikdo o něm neměl nejmenší tušení. Tento program vysílal zvukové podprahové signály smíchané s hypnotickými obrazy vysílaných z BBV. Výsledkem bylo zhypnotizování hráče i přihlížejících, navození klidového stavu a potlačení veškeré agrese.
            Součástí softwaru byly i souřadnice nové planety, kam lodě mizeli. Vznikala tu nová rasa pacifistických lidí. Na nové, nezničené planetě.
            Šíla dokončil nahrání softwaru a zabrumlal: “Válka už brzo skončí.“ Jenže to už byl Morguel dávno pryč.