Jaro

Jaro se probralo z dalšího zimního spánku. Nijak nespěchalo ven z postele, protože bylo teprve 18. března.

,,Ještě si trochu pospím,” řeklo si Jaro a spalo dál.

V ten den si Zima řekla, že využije těch pár zbývajících dnů a pořádně lidem zatopí. Tedy, obrazně řečeno. Ještě dopoledne začalo sněžit a když šly děti ze školy, už bylo 10 centimetrů sněhu. Zatímco se školáci brodili sněhem domů, Zima se skvěle bavila pohledem na ně. Jaro dál spalo a vůbec netušilo, co se to děje. Podzim i Léto si všimli té chumelenice a společně přemýšleli, proč s tím Jaro nic nedělá.

Takto to pokračovalo až do středy, tedy prvního jarního dne. Léto i Podzim doufali, že se Jaro konečně vzbudí a něco se Zimou udělá. Jenže Jaro dál spalo a okolní svět ho nezajímal. mezitím se Zima královsky bavila. Mělo přijít Jaro a ono nic.

22. března už to léto nemohlo vydržet a vypustilo do světa vlnu horka.

Lidé byli zděšení a mumlali si něco o předčasném aprílovém počasí. Zima věděla, že už vládla až moc dlouho a proto si šla na další rok lehnout. Na tuto šanci čekal Podzim. Venku se opět ochladilo, začaly podzimní deště a větry, čerstvě narostlé listí opadalo. Moc dlouho to takhle ale nevydrželo, protože Léto se hlásilo k moci. Hádali by se asi donekonečna, ale 26. března se Jaro konečně probudilo a okamžitě šlo za Podzimem: ,,Co si to dovoluješ, vládnout v mém období?!”

,,Promiň, já jen…” Mezitím však Jaro odešlo seřvat Léto. Donutilo ty dvě hádavá obdob, aby si šla lehnout a konečně začalo dělat, co má a zavládl klid.