Porcelánová panenka

Pod plachtou noci brečíš

vedle mě nahá ležíš

tkáš a neustále se mně ptáš:

„Proč?“ Já neodpovím.

 

Zraněná, pokořená, bez duše

mdlýma očima mně ničíš

na nic jiného se nezmůžeš

bývala si jiná, nikdy víc

 

Snažíš se vstát, snažíš se vzepřít,

nesmysl, „Pojď ke mně blíž.“

holé pusté hloupé ptáče cvrliká

bezduchá porcelánová panenka.

 

Déšť utichl, rozklepaně se ptáš:

„Miluješ mně ještě?“

„Ne, ale nechám si Tě.“

Sklopené oči, marná sláva

V tomhle světě není láska

Zvykej si

---