Hloupý slib

Jednou jsem si s kamarády slíbila, že když mi někdy zachrání život, musím vyloupit banku. Ale to není všechno. Měla jsem k tomu ještě přesvědčit jednotku policistů. Doufala jsem, že od nich nikdy nebudu potřebovat zachránit život, protože tohle se mi fakt dělat nechtělo.

Jenže to bych nebyla já, abych nepotřebovala pomoc hned druhý den, na oslavě kamarádky. Měli jsme totiž soutěž v cucání bonbónů a mě po chvíli, skoro celý, zaskočil. Ostatní i samozřejmě hned vzpomněli na slib a běželi mě poplácat po zádech.

,,Dobrý?” ptala se Efča.

,,Jo,” zavrčela jsem, protože jsem teď musela splnit ten hrozný úkol s vykrádáním banky.

Kamarádi se smáli a ptali se, kdy to provedu. Řekla jsem, že až na to seženu dost peněz.

,,Chacha, dost peněz na vyloupení banky? To si děláš srandu, ne?”

Nedělala. Vymyslela jsem, že banku vyloupím dvakrát. Pokaždé jinou, samozřejmě. Prve jako nácvik bez policistů, abych měla na úplatek, potom s nimi a na ostro.

Tak jsem si na sobotní noc nachystala všechny věci, jako baterku, paklíče a rušič elektřiny. To je takový přístroj, který vypne všechnu elektřinu v dané oblasti, stačí nastavit rozsah.

Vykradla jsem se tedy z domu a šla směrem k bance. Všechno šlo hladce. Vyřídila jsem alarm a potom jen přešla zevnitř k bankomatu, jednoduše jsem ho otevřela, vzala jsem, co jsem unesla a pospíchala rovnou na policejní stanici.

Policisté si prve mysleli, že jsem se ztratila. Když jsem vytáhla peníze, ztichli.

,,Kdo jde se mnou vyloupit banku?”

Přihlásili se všichni, až na jednoho. Toho potom, co jsem jim rozdala peníze, svázali.

Pak jsem přešli do banky. Šlo to ještě hladčeji než předtím, protože policisté měli speciální vybavení. Ukradli jsme pár tisíc a zmizeli. Pro můj záměr to stačilo. Ráno jsem zavolala kamarádům, kteří tomu nechtěli věřit a dělali si ze mě srandu.

Po večerních zprávách, ve kterých bylo o vyloupení banky, však vystřídal posměch k mým schopnostem. Od té doby věří, že dokážu všechno, co si zamanu.