Ozvěna zrady

Polštář tíží pod hlavou
víc však dotek svědomí
sťat cizí popravou
doufal jsem že ostří vaz nezlomí

Oči zvláštní hru hrají
ač není na slzy čas
plamínky uvnitř se ptají
však slabý je hlas

\"Proč kůži mou jsi vedl tmou
a mysl spíjel vínem
s duší mou sis hrál jak s loutnou
jíž pokryls svým stínem\"

Mraky choulí se před bouří
ač jsou její armádou
mysl má se rozbouří
nad vizí s tvou postavou

V představách vše smysl ztrácí
když zjeví se zář
obraz tvůj se mi vrací
a hlas tvůj oživí tvář

\"Údolím slunečním
jsem ve snu chtěla kráčet
však v šatu svém smutečním
mám zem slzami smáčet

Byť žiješ dál já pláči teď
jak s hlínou boj bys sváděl
dřív jsi mě hřál teď dáváš led
a den noc pustil k vládě\"