Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevojáci jdou vojáci jdou
Autor
Markel
…pěkně v řadách za sebou. Ta písnička se hlasitě nese naší ulicí. Je opět teplé letní dopoledne a vojáci pochodují, rázným krokem buší naleštěnými kanadami do kamenných kostek a jejich uniformy se odrážejí v oknech přízemního domu. Ta okna odrážejí rotu za rotou už hezkých pár let.
Kasárenské, dnes již opuštěné zchátralé budovy, se schovávají za vzrostlými topoly. Jak je to dávno, co v nich pobývaly stovky mladých mužů ze všech koutů země. Nejčastěji jsem slýchala měkkou slovenštinu, kterou se na mne obraceli, když procházeli kolem našich oken, ve kterých jsem se čas od času objevila a o parapet se dělila s rozkvetlými čínskými růžemi. Zase to vidím jako dnes, byly prázdniny, já neměla co na práci, a přiznávám se, že se mi vojáčci líbili, nejvíc ti s tmavýma očima a kudrnatými vlasy. Nebyli to žádní nováčci, tvářili se světaznale a mně imponovalo, že o mne projevují zájem. Cítila jsem se dospěle a ti mladí muži nejspíš netušili, že mi ještě není ani patnáct let. Snad proto, že v okenním rámu jsem stála napůl schovaná za záclonami a jejich představivost ….. Aby ne, když doma, na opačné straně republiky, na ně nejspíš čekaly a na ně myslely jejich dívky. Měli je na tajných místech schované jen jako malé papírové poklady.
A já byla tak živá, dlouhé tmavé vlasy na ramenou se mi vlnily, pleť jsem měla dohněda opálenou, štíhlá jsem byla jako proutek. V jejich očích jsem byla nejspíš pěknou dívkou, když mne zvali na schůzku a já jen s jemným úsměvem odmítavě a nesměle vrtěla hlavou. Ale copak, srdíčko, říkali, nelíbíme se ti snad? A já byla červená až za ušima, protože někteří z nich se mi líbili. Moc líbili.
Za nějaký čas, rok utekl tak rychle, jsem se neskrývala za záclonou, směle jsem umývala okenní tabulky, mladíci se vyptávali, zda mi nemají pomoci s tou dřinou a já po nic házela nevyždímaný hadr a když nebyli dost hbití, přistál jim na výložkách parádní vycházkové uniformy. Obcházeli pak okno větším obloukem.
Jablka v zahradách uzrávala a zvědavě nakukovala přes ploty do letní ulice. Lákala k utrhnutí.
13 názorů
Evženie Brambůrková: díky za návštěvu a pochopení :-))
Vaud: připadá ti to erotické? no, asi ano, díky tobě jsem si to nyní uvědomila :-))
Evženie Brambůrková
15. 05. 2014Jo, kde ty krásné časy jsou. Zmizela mladá léta stejně jako pěkní vojáčci.*
u nás neprší, zatím je jen zataženo, je dobře, že Ti nic nehrozí a budeš s suchu :)
Alegna: Díky za kukýnka a za *, měj se krásně, u nás na Vysočině zase drobně prší, ale na povodně to nevypadá a i kdyby, bydlím v pátem patře.
Diana: díky, že jsi tu byla, já, když byla mladší, tak 6 let, tak jsme já a kamarádky dostávali od vojáčků cigorku a taky nějakou tu čokoládu :-)), sedávaly jsme na zábradlí před kasárnama a pokřikovaly jsme: my chceme cigorku, taky jsme někdy dostávaly malé trojkonzervičky, co dostávali vojáci od armády, když šli na delší cvičení, to byla dobrota
Kočkodan: čéče, tak to mne nenapadlo, to jsem mohla být taky zavřená, no ne? Jestli byli ti mladí muži obranyschopní, to nevím, ale co jsem věděla jistě, že pro můj úsměv by byli všehoschopní :-)). Abych to upřesnila a nedošlo k nějaký mejlce, nosili mi odznáčky. Díky za tvůj ohlas :-))
Jarmila Moosová Kuřitková
15. 05. 2014:)))*