Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOmdlelým očím na vrata
Autor
Gymnazistka
Omdlelým uším do rytmu
půlnoční sonáty
hrát bys chtěla
nám všem.
Omdlelým očím do rytmu
dětské úsměvy
přinést bys chtěla
nám oběma.
Omdlelým srdcím
naději na tlukot
omdlelým duším
pramen a pokoru
omdlelým lidem
vědění a schopnost žít.
NIKDY.
Ráno otevřená víčka
prázdných skleněnek
a na Tebe má drahá
blahoslavené ráno zapomene.
Všichni zapomenou
nikdo nevěděl
nikdo se nepodíval
všichni trpěli.
Řekni to ještě jednou, řekni to znovu
za zvuku prázdných kostelních zvonů
„láska ta pro nás není“
Život se v písečnou existenci mění.
Řekni to ještě jednou, prones to nahlas
ta prázdná slova, plakalas‘
ten večer i ty další, má krásko
má zmučená netečná hlásko
mrtvých iluzí.
Řekni to ještě jednou, naposledy
křižníky ignorance prolomily ledy
a Ty si tam stála, hloupá huso
a nechala ses utopit.
VŽDYCKY
Dozněly vágní obraty krvavého srdce
už jen písek odkapává na drahé rohože
kulhavá bezmocná pravda a další velká slova
spadly na dno, směje se studna.
DO POSLEDNÍ KAPKY LEŽ
Říkám Ti,
narovnej se a nech toho,
už mně nebaví Tvoje „brzy“
ráno Ti byla zima, plakalas‘
nemoh‘ sem Tě zahřát, Halas
Tvou duši nepotěšil a já nevěděl,
co s Tebou, už nic nebylo jako dřív,
křičel jsem z okna paneláku
a nikdo mi neodpověděl.
Křičel jsem do svých básní
a všichni byli ticho.
Křičel jsem, řinčely prosby mezi mými zuby
a nikdo nezvedl hlavu, aby mi pomohl.
Intuicí jsem škrábal obloučky do Tvých ran
a Ty ses nehýbala
Nehýbala ses a pak najednou
jsi prostě odešla.
Nevím, co dělám,
nevím, nevím, nevím
kdo se ohlédne, ten zkamení
a já se ohlédnul.