Velká pohádka

Sedím,přesně jako každý den,pořád na tom mém starém dřevěném molu,u pobřeží kam kdysi dávno připlouvaly lodě s novými osadníky ty obrovské koráby každodenně připlouvající z nám zrakem nedostižných dálek,dnes už zbylo jen tohle malé praskající molo,věčná a jediná památka uprostřed ničeho na ty velké doby,už není slyšet hudbu ani bavící se námořníky není tady ani památek ,kromě toho mola samozřejmě,že tady kdysi dávno se rozléhal velký přístav,který sem do těchto míst za svých starých dobrých dob lákal mnoho obchodníků s drahými látkami,exotickými zvířaty a rostlinami a vším možným co si zdejší obyvatelé té doby mohli přát.Sedím tady každý den ,vracím se sem každou mou vzpomínkou,která kdykoliv bleskurychle proběhne mou hlavou,jedno se ale nezměnilo,každý letní večer sem připlouvá krvavě zbarvené slunce se svým svatebním průvodem,se všemi barvami života,mráčky nasáté jeho nesmírnou energií tancují kolem něho jako ti nejšťastnější poddaní,když oslavují svého nesmrtelného(alespoň pro ně)vládce,občas se začervenají,ale to jen tehdy,když jdou spát a ulehnou do svým vládcem prohřátých peřin do nesmírných dálek ,odkud kdysi dávno připlouvaly mohutné koráby naložené vzácnými poklady z orientu

Radují se při tom nebeském ohňostroji,který se loučí s každým uplynulým dnem a odvádí ho spát do postýlky zalité barvou noci vystlané těmi nejjemnějšími látkami ,utkanými z hvězdného plátna,těmi nejněžnějšími rukami,které vadla samotná krása

A já sedím na prohřátých prknech z prastarých dob,kdo ví,který strom je jejich otcem( asi ten……,protože i když jsou už vyschlá těmi léty prosedělími zde,tisíckrát omytá pokaždé jinými vodami které se na ně neúprostně valily,ani potěch dlouhých letech neztratili svou mateřskou…vůni…..

A já zde opět sedím přikrytý hřejivým kabátem oněch dob,vdechuji tu opojnou vůni valících se vod a v naprostém stavu blaženosti pozoruji tu ohnivou kouli,která se potápí do bezedných vod oceánu,zrcadla kam hledí chladný měsíc pán noci a lituji každého právě prchajícího dne,pak přijde noc a kam se poděl přemýšlím ,nepřišel jsem na to nikdy a já,kéž bych ho tolik rád následoval do míst jeho odpočinku