jak na podzim poslouchám psí vojáky

podzim k nám byl milosrdný když
jsem se rozhodla opustit pevninu
a stěhovala svou duši sbíráním kaštanů
až se mi do kapes nevlezly
potom před spaním mi chybělo objetí kopců
co se nade mnou skláněly takřka dvacet let
a jako sudičky mi přiřkly domov

podzim k nám byl milosrdný
ale já nejsem zlatavá vážka ve vlasech
mám ruce a na nich občas celý svět
a jindy vůbec nic

podzim k nám byl milosrdný
když říkal neboj nezmáčím ti ty vlasy
chodím pražskými ulicemi nad hlavou mírné nebe
chvíli si myslím že za zády mám stádo beránků ale
pak se ohlédnu a vidím jen stín
asi kiliána nedoryho