Ještě nic a všechno snad

Tak ať to vyjde a život jde jedna báseň...

Vůbec nevadí...vidím že jsi redaktor a tak máš spády se vyjadřovat kriticky :) ...taky jsem jím býval a dělal totéž.

Tohle je hluboká pocitovka a je v ní schováno mnoho intimních

pocitů, přání, tužeb a možná i román na celý zbytek života dvou lidí.

Rozumím, jen že jsem ráda zapřemýšlela a představila si, jak by báseň vypadala, kdyby... snad tedy nevadí...

Nesnáším pravidla a tak je porušuji. Není tam ani o písmeno víc, ani míň :) Prostě jsem to tak chtěl a vím proč a pro koho, proto je to tak uspádováno. :)

Toho opakování je celkem dost, ale, jak píše někdo nade mnou, dává spád... možná bych se zamyslela nad ukončením básně za ještě...  tedy bez posledních čtyř veršíků, ty mi nepřipadají tolik zdařilé jako předchozí...

děkuji

Děkuji všem....

*   -t-  (miluju)

přeplav.... moře nemocné větrem....nadechni se .....a zase piš........................................................................................................

pocit mi rika, ze to k necemu je, ale pro me bych ho chtel vyjadrit jinymi slovy no.

Připadá mi to jako osobní zpověď, pěkné metafory, opakující se začátky veršů "snad", "ještě" dodávají dílu náboj a spád....*

"až budu břehem nebo lodí"

"snad přeplavat moře nemocné větremsnad rozdýchat se do lidí"

Skvělý momenty.

blacksabbath: Děkuji za zastavení a empatii...

*******T

krásné až mrazivé......hmmmmm