Jací jsme teď?

Tančíme v dešti nazí.

Dotýkáme se vlastních těl,

stíráme vlastních hříchů pel,

jak smyslů zbavení,

lížem jej z prstů.

A přes svěrací kazajku,

skládáme křivou mozaiku,

svých ideálů slepých.

Nakonec v tmavých sklepích,

zní na poslední chvíli,

kolébavý rekviem

Nám - dětem špatné doby,

se stelou mělké hroby,

 když vprostřed lživých vět,

umlká obnažený svět

My -

Tančíme v dešti nazí.

 Jsme idealisté a vrazi.