Záhada rozluštěna 25.díl

Záhada rozluštěna 25.díl

Napsala: katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

Propletli jsme se z tunelu chodeb a zatáček, až jsme vylezli na čerství vzduch a za námi se zaklapli dveře s nápisem archív. Docela jsem si oddychla, už se mi v tom stísněném prostoru začínalo dělat špatně, kdo za to může, že nesnesu malé prostory, hlavně se musím připravit na dnešní večer, jestli se nic nestane můj úkol končí, tajně si přeju, aby vše proběhlo v klidu. Jen kdybych neměla to divné tušení. Mam jediné štěstí a to se jmenuje Sasuke, když je se mnou neměla bych se bát, ale stejně se začínám třást jako osika. Musím věřit, že mě ochrání a já se taky tak snadno nedám. Podívala jsem se na hodinky a divila se, že čas strávený v archívu tak rychle utekl, kdybych byla někde jinde a s někým jiným nevydržela bych tam ani půl hodiny, ale takhle sem si ani neuvědomila, že jsou to dvě hodiny co jsme sešli do sklepních prostorů, příště mě tam už nedostane. Skoro se mezitím setmělo a mě už nezbývalo než se jít domů převléct a vyrazit znovu ke hřbitovu, ještě předtím mě Sasuke zastavil.

„Tady máš odposlech, který jsem si vypůjčil od kolegů a tady štěnici, dobře to schovej a kdyby se něco dělo zmáčkni tuhle ozdobnou brož, je v ní nainstalovaný vyhledávač, takže s tím tě najdu.“ Všechno jsem opatrně převzala a prozatím strčila do kabelky než to bude potřeba. Víc jsme si se Sasukem nestihli říct, čas rychle utíkal a mě nezbylo nic jiného než jet domů a hodit na sebe černou blůzičku a sukni, nakonec ještě paruku a byl ze mě hned někdo jiný. Už chci jít, ale rozum mi říká, že jsem na něco zapomněla, hned na to si vzpomenu na vysílačku a brož od Sasukeho. To bych to vymňoukla.  Rychle popadla zmíněné věci a už pospíchala před kostel a pak na hřbitov. Prošla už několikrát kolem celou trasu a nezdálo se jí, že se dneska něco stane, až v pozdějších hodinách se objevil jakýsi výrostek s čírem na hlavě a pořád mě sledoval, ať jsem se snažila sebe víc pořád se držel těsně za mnou. Nedala jsem na sobě znát vůbec žádný strach, i když se mi skoro rozklepala kolena stejně jsem vydržela a podívala se mu přímo do očí. První co mě napadlo bylo, že je to šílenec přesně ten koho hledám, ale jistota je jistota musela jsem svou roli dohrát až do konce. „Nemáš oheň?“

Zeptala jsem se a vytáhla z kabelky krabičku cigaret, jinak nekouřím, ale chtěla jsem zapadnout se vším všudy a nic jiného jak se snažit upozornit mě nenapadlo. „Jo počkej a tady je. Co tu děláš tak sama?“ Rozhodně jsem od takového poděsa nečekala, že se bude takhle vyptávat rychle mě napadla odpověď. „Nudím se a ty?“ To nečekal a já věděla, že jsem udělala správně. „Hledám nějakou holku, která by se chtěla připojit k našemu spolku. Nemáš zájem?“ Tak, že by se konečně nachytali. Jediná možnost jak vyzkoušet co jsou zač je jít sním. Sasuke bude jistě někde poblíž a v nejhorším mám brož a odposlech, podle mě všechno slyšel a teď je schovaný někde v těch keřích co jsou kousek od hřbitova. „Tak jo aspoň se líp poznáme a je vás hodně?“ Snažila jsem se cestou vyzvědět co nejvíc, ale vždycky mě jen odbil. „Všechno se dozvíš, až tam budeme, už to není moc daleko.“

Tahle část města kde se právě nacházíme je určena k demolici a nikdo sem už léta nechodí. To je skvělí ukrýt pro takový šílence jako je tenhle co mě vede přes polorozpadající se domy někam do neznáma. Nikdy jsem tady nebyla a rozhodně se mi tady nelíbí, jen samé trosky a bordel okolo, kdy budeme na místě, už jdeme aspoň půl hodiny a pořád jsme nedorazili do cíle. Škobrtám každou chvíli o nějaký cihly a kusy omítek a nebo obcházíme kus spadlé zdi, docela únavná cesta a když si pomyslím co mě ještě čeká a nemine. „Už jsme tady, opatrně polez dolů za mnou.“ Zhluboka jsem se nadechla a vlezla kamsi do díry, už teď se mi udělalo špatně co teprve, až tam budu delší dobu. Nezbývalo mi než vydržet až do konce a ten byl prozatím v nedohlednu, jen se děsím toho co nastane kolem půlnoci. Trochu jsem se podívala na internetu a fakt sem zírala co všechno tam na téma Satan je, ale to co jsem potřebovala najít tam nikde není.