Samota

"Je zádumčivý" - tak tě jedna známá popsala

A já se rozesmála (Vzpomněla jsem si na hru od Cimrmanů)

Ale vystihla tě úplně přesně! A mně ses takový líbil

Působils ve svém zármutku strašně vznešeně

Řekla taky, že jsi  z a s e  sám

Přemýšlela jsem, jaká husa by Tě kdy chtěla opustit

Připadal jsi mi tak dokonalý!

A vůbec jsem si nevšimla,

že jsem se zatím zamilovala jen do  p ř e d s t a v y

a ne do Tebe samotného

Myslela jsem, že jsou na světě  horších věcí, než  s a m o t a

Věděla jsem ale, že ji nemůžeš snášet věčně,

že to jednou přijde, že tě ztratím...

Nemohla bych ti ale nic vyčítat -

Vlastně jsem tě nikdy neměla!!!

Chtěla jsem o nás  j e n   s n í t .

Jednou večer mě ale mrcha  S k u t e č n o s t  dohnala

Jako naschvál - tam, kde jsme se poprvé potkali 

Viděla jsem tě přicházet a po tvářích se mi rozlila titanová běloba

Chtěla jsem se k tobě dostat blíž! Alespoň na chvíli.

Zamířila jsem tvým směrem -

          Dál už nevím - , nevím co se dělo

To jediné, co si z té své slavné výpravy vybavuju, 

je tvá ruka kolem jejích boků

a pocit  p r á z d n o t y, který mě doteď neopustil

Měla jsem to být přece já a moje boky, cos měl objímat!!!