Záležitost s budíkem

 Přišel jsem tenkrát domů utahaný jako stádo koní a jeden traktor. Téměř nevědomky jsem prošel sprchou, neboť bez sprchy by se do postele sesulo namísto člověka prase. Už dopředu, po týdnu nepřítomnosti v bytě a tudíž při totální ztrátě orientace v něm, jsem se snažil si uvědomit, kde se nachází pyžamo. Rád bych si dnes užil ten luxus spát v bavlně a jako v bavlnce. Po cestě z koupleny se mi během pomalých pěti metrů podařilo se osušit, a popadnout budík. Chvalořečil jsem si, že jsem se napil ve sprše, protože jsem nebyl sto natáhnout budík, natiž si připravit čaj. Budíku jsem se začal věnovat až v leže. Rozhodl jsem se, tedy mé utlumené vědomí se snažilo nařídit řinčidlo na desátou dopolední. Když jsem však posouval červenou hubenou ručku buzení na dohodnutou hodinu, všiml jsem si, že tato čárka udávající desátou hodinu je již jednou malou, ale tlustou ručkou obsazena. Než mi to však vskutku došlo, strojek začal vyzvánět. V deset večer. Budík zřejmě nesouhlasil s mým záměrem spát 12 hodin. Jenže on věděl houby, jak jsem utahanej a že pod limit 12 hodin jít zkrátka nehodlám. A později vstát, to bych nestihl stihnout vyřídit věci, které se dají v sobotu vyřizovat jen do poledne. Chvíli jsme s budíkem na sebe koukali, já s prstem na zamáčknutém zvonku a on se dvěma ručičkama na čísle deset.

Náhle se ve mě probudil vzdor a nelibost k civilizaci s jejími prostředky na ubíjení lidského ducha. A ke všem vynálezcům podobných zařízení. Chtěl bych jej nazvat pravým jménem!

Po čtyřech jsem se odplazil ke knihovničce nedaleko rozestlané, lákající postele, jejíž výzvu jsem, rozohněn, nevnímal. Z police jsem vytáhl knihu s modrým přebalem a názvem Světové vynálezy. Listoval jsem staletími, setkal se s Galileo Galileiem, který zdokonalil hodiny o kyvadlo, to mi však nevadilo - můj budík je ve vývoji o kus dál. Používá díky Christianu Huygensovi Archimédovo ocelové spirálové pero, avšak nedosahuje úrovně hodin atomových. Tato, pro tuto noc bezcenná informace, mi vehnala do očí slzy. Další pánové zkonstruovali hodiny digitální...

To je ono, nastavím si budík na hodinách digitálních. Se čtyřiadvacetihodinovým módem to půjde snadno. Slzy vyschly. Naděje se vrátila a s ní i chuť spát. Začal jsem hledat v šuplících komody digitály. A uvědomil jsem si hořkou pravdu, že já digitální hodiny nemám. Vrátil jsem se pokořen k budíku. Opět technika zvítězila. I malé ručky na ciferníku svírají spolu písmeno V, coby symbol Vítězství a dlouhá ručka tomu zpovzdálí přizvukuje. Je deset třicet osm. To jsem se.... Hle, budík lze..uuooaá ..(promiňte) nastavit na desátou ranní... ehmmmchrň