Thajsko

Varování: i přes nevinný úvod se jedná o porno ! :)

Jako každý rok jsem se těšila do Chorvatska.

   Jenže Zdeněk dva měsíce před dovolenou oznámil, že se chce konečně už rozejít…

   Markéta mě našla druhý den v kanceláři, jak si ohřívám dlaně o hrnek s kafem a čumím do prázdna.

   „Asi pojedu do toho Chorvatska sama,“ povzdychla jsem si.

   „Neblázni! Je to tam samej českej pupík, moře studený a o plážích radši mluvit nebudu, protože šutry na zemi - to není pláž! Pojeď se mnou do Thajska!“

   Jí se to mluvilo, každý rok tam trávila alespoň měsíc. Jenže já na podobné projevy bezprostřednosti nikdy moc nebyla…

   „Asie plná dobrodružství! Aspoň zapomeneš na toho kreténa,“ řekla něžně a pohladila mě po stehně.

   Ten prostý projev citu uprostřed neosobního překlimatizovaného open-spaceu, mě k vlastnímu úžasu zlomil.

   Proč ne? Jsem svobodná (zase) a můžu si dělat, co chci! Dvě zralé pětatřicítky na cestě za dobrodružstvím!

   „Navíc v Bangkoku budeme bydlet zadarmiko u kamarádky. Už jsem ti říkala o Leoně?“

   Samozřejmě! Tolikrát, že jsem na ni začala žárlit.

   „Je to vášnivá kuchařka a má super byt. Počkej až ji poznáš!“

 

   O dva týdny později jsem zírala na svůj upocený tupý výraz, který se odrážel od nerezových dveří výtahu. Třináct hodin v letadle mě dost zmuchlalo. Když jsem opustila terminál příletů, připadala jsem si, jako bych vlezla do prádelny. Triko v podpaží okamžitě zvlhlo a šortky se mi nalepily na půlky. Díky bohu za klimatizaci v taxíku!

   Poprvé (a naposledy) jsem zalitovala, že jsem se nevydala radši k tomu Jadranu.

   Výtah nás vyplivl v posledním patře. Markéta si to rázovala tlumeně osvětlenou chodbou a na hustém koberci neslyšně táhla kufřík. Let i aklimatizaci přestála mnohem lépe než já.

   V Bangkoku vládla noc (i když my měly teprve pět odpoledne) a já sledovala svoji vyčerpanou siluetu v odrazu skleněných tabulí.

   Markéta zaťukala na dveře.

   Otevřela Leona.

   Zůstala jsem na ni civět - bylo to jakoby vyšlo slunce. 

   „Zlatíčko!“ zvolala a objala Markétu. Pak ji přátelsky políbila na rty! Obě ženy se na chvíli vzájemně zadívaly do očí, byla v tom něha a skutečně hluboké přátelství.

   „Chyběla jsi mi, žabko,“ usmála se Leona.

   „To je Radka.“

   Leona mi podala ruku a pevně ji stiskla. Obklopovalo ji charisma jako svatozář Pannu Marii.

   Snažila jsem se příliš na ni nezírat, přesto mi zrak utekl k její vyholené hlavě.

   „Neboj, nejsem po chemoterapii,“ přejela si s úsměvem strniště. „Jen mě unavovalo, každý den to mýt.“

   Nenapadlo by mě, že by si nějaká žena mohla dobrovolně holit hlavu strojkem. Ale musela jsem přiznat, že u ní to působilo znepokojujícím způsobem - sexy a tajemně zároveň.

   Leona nás zavedla dovnitř. Byla noc a já jsem únavou sotva pletla nohama, jen zběžně jsem dokázala ocenit jemný asijský luxus a šňůru žlutých a rudých světel kdesi hluboko pod okny. Dostala jsem vlastní pokoj a po sprše jsem usnula jako dřevo. 

 

      Apartmánem prosvítalo vycházející slunce a já se cítila jako po těžkém flámu. Zamžourala jsem na budík: 10.06. Což znamenalo, že můj biorytmus měl teprve čtyři ráno! Z kuchyně se linula neskutečná vůně a ozývalo se veselé pobrukování.

   Byla jsem dost nesvá, nevěděla jsem, jak přesně se zachovat. Jít pomoct do kuchyně? Dělat jako by nic?

   A tak jsem vstala a odsunula skleněné křídlo dveří vedoucích na verandu. Opět ten pocit, jako když otevřete dveře prádelny, vlhký zvláštně vonící vzduch. Ohromil mě výhled. K nebi se tyčily bangkokské mrakodrapy, některé opuštěné uprostřed výstavby, a téměř všechny nižší než ten náš, mezi nimi se vinula měděná řeka Chao Phraya. Nad městem byl opar, ale přesto jsem cítila spalující sílu slunce.

   Najedou se přiřítila úplně nahatá Markéta, postavila se k zábradlí vedle mě a s rukama zdviženýma do vítězného „V“ zahulákala: „Svoboda!“ 

   Sama se tomu začala hihňat.

   Nebyla to ta dívka, kterou jsem znala z Prahy - věčně nervózní z uzávěrky a rozzuřená z porad - jakmile jsme vystoupili z letadla rozkvetla jako orchidej.

   „Dobré ráno, ospalko,“ ozvalo se za námi.

   Naše hostitelka nesla na tácu kouřící dobrotu.

   „Tom Yum, ta tě postaví na nohy…“ usmála se na mě.

   Ani ona neměla do nahoty daleko. Boky jí zahaloval lehoučký sarong… a to bylo vše. Nemohla jsem si pomoct, pohled mi sklouzl na její prsa. Zdaleka nevypadala na to, že na ně už čtyři desetiletí působí gravitace.

   Položila tác na stůl a přisedla. Z rozparku jí vyklouzlo dokonalé ebenové stehno.  

   Markéta si sedla také a s obdivným výrazem ve tváři začala srkat polévku. Stále byla nahá jako palec.

   „Ty budeš chodit celou dobu takhle?“ snažila jsem se oklikou zjistit, co se to děje.

   „Je teplíčko… jau, pálí… a jsem mezi kamarádkami, proč ne?“ zakřenila se na mě jako nějaká školačka. Pak namířila lžící na Leonu: „Budeme si tu chodit, jak chceme, když už to stojí takový ranec. Její slova.“

   Pokrčila jsem rameny, v břiše mi totiž nahlas zakručelo.

   Ať si jdou na ulici klidně nahaté, já se toho přeci účastnit nemusím.

 

   Naštěstí se oblékly. Strávily jsme příjemný den. Leona nás hostila, kam jsme přišly, a tvrdošíjně odmítala, že něco zaplatím sama. Akvárium (prý největší v jihovýchodní Asii) bylo úchvatné, ležící zlatý Buddha vyzařoval božský klid, nákupy v osmipatrovém obchoďáku byly překvapivě dokonalé a večeře v pouliční restauraci neměla chybu.

   I přes neutuchající troubící kolony, které nijak neřídly ani v jedenáct večer, jsem začínala mít ty vlhké a vonící uličky ráda. Leoně jsem jako projev vděku koupila alespoň červené víno. Cena šest set za lahev mě málem porazila, ale levnější tam prostě neměli.

  

   Povalovaly jsem se na obří terase a popíjely moje předražené víno. Leona s Markétou měly na sobě opět pouze průsvitný sarong kolem boků. Já se potila (před pár dny bych nevěřila, že je to možné) v konzervativních dvoudílných plavkách. Okolo nás kouřily spirálky zahánějící komáry a já se cítila báječně. Nenápadně jsem se rozhlížela po vkusném interiéru a snažila se vydedukovat, kolik to všechno muselo stát… Leona byla skvělá společnice, ale ani náznakem se nezmínila, čím se vlastně živí.

   „Co vlastně děláš?“ zeptala jsem se nevinně.

   Markéta si v očekávání odpovědi pohodlně podepřela hlavu.

   Leona se na mě podívala svýma kočičíma očima a usmála se: „Porno.“

   Snažila jsem se nezakuckat…

   „Jakože v tom hraješ?“ Stále jsem nevěděla, zda si ze mě obě nedělají srandu.

   Polonahá Leona odpověděla naprosto iracionální větou: „Na to jsem moc stydlivá.“

   Byla jsem z toho jelen.

   „Já jsem spíš na tu produkci, scénáře a strašně ráda stojím za kamerou…“

   Seriozně jsem přikývla a usrkla víno (časový posun a dusné vlhko nástup alkoholu pěkně urychlily).

   Markéta se začala křenit: „Ty tomu nevěříš! Počkej…“ Vstala a hnala se dovnitř.

   „Nevytahuj ty fotky…“ křikla na ni Leona s úsměvem. Pak se obrátila ke mně: „Na konci devadesátých let jsem nafotila jednu sérii, než jsem zjistila, že mě víc baví stát na druhé straně foťáku.“

   Markéta byla zpátky s tabletem a přisedla si ke mně. Ukazovala mi fotky.

   Milovaly se na nich dvě dívky. Leona je krásná žena, ale před patnácti lety vypadala jako bohyně. Na fotkách ještě měla bohaté havraní vlasy. V detailech bylo znát, že to co dělá, ji neskutečně baví. Trochu jsem se zarazila, když Markéta otevřela fotku, kde má v detailu Leona zabořená ústa mezi stydkými pysky a dívá se nahoru svýma modrýma očima raněné laně.

   Na další fotce byl detail druhé dívky, tentokrát v Leonině částečně zarostlém rozkroku (tehdy byly v módě úhledné obdélníčky). Měla kratší vlasy a oproti dnešku byla blond, ale poznala jsem ji okamžitě.

   Markéta pokrčila rameny: „Musela jsem si nějak vydělávat, když jsem byla na vejšce… Jsi moje nejlepší kamarádka a Asie prostě nějak působí, že bývám upřímná,“ zasmála se.

   „Kolik jsi toho natočila?“ zeptala jsem se fascinovaně.

   „Dva filmy a třikrát focení. Pak už jsem se bála, že těm penězům propadnu a vykašlu se na školu…“

   „A ty?“ zeptala jsem se Leony.

   „Jenom tuhle sérii s Markétkou. Pak jsem začala fotit a produkovat. Teď už jsem osm let vlastní paní.“

   „Má podíl ve společnosti Evilangel,“ řekla Markéta pyšně, jako by mi to mělo něco říkat.

   Připadala jsem si jako Alenka, která nakoukla za zrcadlo a spatřila Plecháče, jak si to rozdává se Šklíbou. Měla bych se vrátit před zrcadlo, ale byla jsem příliš fascinovaná.

   Leona si jedním prstem podpírala tvář a s úsměvem si mě prohlížela.

   „Nikam mi neuteč,“ pronesla a odplula do bytu.

   Markéta se natáhla vedle mě a dál listovala fotkami.

   „Ježíš, já byla hubená!“ posteskla si.

   Leona se vrátila s největším foťákem, jaký jsem kdy viděla.

   „Nechceš mě, doufám, fotit?“ natáhla jsem před sebe dlaň jako načapaná celebrita.

   „Ne, pokud s tím nebudeš souhlasit. Ale ráda bych. Jsi hrozně fotogenická,“ řekla naprosto vážně a položila si fotoaparát do klína.

   „Nech si udělat nějaký fotky, je fakt dobrá!“ šťouchla do mě Markéta. „Jenom nějaký cudný, nemusíš hned vystrkovat pipinu!“ culila se.

   „Chtěla jsem jenom obličej. Jsi krásně symetrická a máš neskutečný rty,“ řekla zamyšleně Leona. A pak opatrně zvedla obří objektiv, jako lovec pomalu zvedá pušku, aby nevyplašil vysokou.

   První blesknutí.

   Druhé.

   Tvářila jsem se jako blbec - napůl odmítavě, napůl zvědavě -, ale Leona zkontrolovala výsledek na display a potěšeně se usmála.

   Opět zamířila a foťák cvakal a oslňoval mě blesky.

   „Nevím, co mám dělat…“ řekla jsem bezradně.

   „Nic, jen tak koukej z terasy. Markét, nedělej jí parohy!“

   Šťouchla jsem do ní loktem, hihňala se tomu jako puberťačka.

   Pak jsem se pokusila zvážnět a zadívala jsem se na neutuchající ruch dole v ulicích.

   „To je ono! Nádhera… To jak jsi teď našpulila rty…“

   Jsem ješita (která ženská není?) a obdivné výlevy od ženy, která sama vypadá jako nymfa, mi dělaly dobře. Bůhví, že jsem je po nejnovějším krachu potřebovala!

   Leona se nechávala unést. Vstala do podřepu a kroužila okolo mě jako dravec kolem kořisti.

   A foťák cvakal...

   Osmělila jsem se a pokusila se do objektivu hodit svůdný pohled.

   Hned jsem se tomu začala tlemit, bylo mi trapně.

   „Zkus to ještě,“ povzbudila mě Leona. „Vypadalo to víc sexy, než vůbec tušíš…“

   Vážně? Nedělala si ze mě srandu?

   Zastrčila jsem si do koutku úst vlasy a znovu zkusila ten pohled.

   „Hmm, to je ono…“ spokojeně brumlala.

   Pak se vedle mě zvedla Markéta a tváří se ke mně přitiskla.

   „Teď pár společných,“ zamumlala a hodila po Leoně šelmovský úsměv. 

   Nám třem je dohromady přes sto let a blbneme tady jako puberťačky, blesklo mi hlavou. Ale nechala jsem se vyprovokovat. Předháněly jsme se s Markétou, která vyloudí svůdnější pohled, ať už jedna druhé do očí nebo do fotoaparátu.

   Její těžké prso se mi přitom otíralo o ruku, ten dotyk mě provokoval ještě víc…

   Příliš pozdě jsem si uvědomila, že mi celou dobu šátrá po rozepínání podprsenky. Košíčky spadly, jako odhozená zátěž.

   „Co blbneš?!“ okřikla jsem ji se smíchem.

   Ale Markéta na mě špulila rtíky v přehrávané vášni: „Vyfotíme ši i naše kožičky!“

   Po pravdě řečeno mi to v tom okamžiku znělo lákavě. Pustila jsem ňadra, která jsem reflexivně zakryla, a vyšpulila hrudník. Leona stála obkročmo naproti nám a její sarong prosvítal. Vypadalo to, že pod ním  nic nemá.

   Asi bys to měla utnout dřív, než uděláš něco, z čeho ti pak bude trapně, nabádalo mě moje decentní já. Vždyť s Markétou pracuju! Přeci nezničím naše kamarádství nějakým opilým lesbickým úletem?!

   Proboha o čem to přemýšlím?

   „Teď vypadáš naprosto úžasně,“ zamumlala Leona.

   Markétu možná napadlo, to co mě, a vstala. Houpavým krokem došla ke stolku a otevřela druhou (nebo třetí?) lahev vína z Leoniných zásob.

   Natáhla jsem ruku, ať mi nalije skleničku.

   Markéta mi jednu přinesla a sedla si vedla mě.

   Leona kontrolovala svoji práci. „Jsi fakt sexy tygřice!“

   Když jsem se tomu začala smát, vážně se na mě podívala: „Nevím, jaký idiot ti srazil sebevědomí, ale já to myslím upřímně!“

   Najednou mě napadla hrůzná myšlenka: upadla jsem do osidel pornomafie.

   „Nebudeš to nikde ukazovat, viď?“

   Leona se srdečně rozesmála: „Zlato, tohle by nikoho nezajímalo, věř mi.“ Hned však zvážněla: „Ale tuhle paměťovku ti dám jako památku na dovolenou, neboj.“

   „V tom případě uděláme nějaké fotečky do sexy seznamky, aby Radka sehnala nějakýho samce…“ zatahala za šňůrky mých kalhotek.

   Ne ne ne ne, to tedy v žádném případě…

   Zároveň mě to rozpalovalo.

   Kopla jsem do sebe skleničku, jako bych chtěla spláchnout poslední zábrany.

   Na jednom boku už je rozvázala. Ztěžka jsem oddychovala a sledovala, jak uchopila jeden cíp horního trojúhelníčku a hodila jej na druhou stranu.

   Ovanul mě chladný vzduch a moje vzrušení vyletělo někam do stratosféry. Okamžitě jsem zvlhla.

   Měla jsem se oholit…

   Mlč už! okřikla jsem se v duchu.

   Foťák bleskl.

   Obě ženy zvážněly a já se s každým snímkem vzrušovala.

   Markéta mi jemně roztáhla stehna.

   Poddala jsem se tomu a roztáhla nohy úplně. Vydala jsem se Leoně na milost a to mě přivádělo k šílenství.

   „Je nádherná,“ okomentovala můj poklad. „Opravdu ji máš krásnou…“

   Prsty jsem si roztáhla závojíčky a odhalila objektivu svoje nejintimnější místo. Leona si přidřepla k lehátku (skutečně pod sarongem nic neměla) a fotila detaily.

   V hlavě mi bušilo. V duchu jsem ječela hrůzou nad tím, co to tu provádím a zároveň tála jako ledovec v Alpách…

   Pak jsem v ústí kundičky ucítila prst. Překvapeně jsem se podívala na Markétu.

   V ženských časopisech vždycky radí, že bychom neměly mít lesbický sex s nejlepší kamarádkou.

   Kašlu na ženské časopisy!

   Políbila jsem ji.

   Markétin jazyk mi vyšel vstříc. Trochu se u toho usmívala, mrcha. Palcem lehce přejížděla kolem spodního zvrásněného okraje. Hrála si se mnou.

   Skučela jsem jako raněné zvíře.

   Leona dál fotila…

   …jestli tohle někdo uvidí v kanclu, stěhuju se na Sibiř…

   Markéta do mě strčila dva prsty a palcem se zlehounka dotýkala poštěváčku. Šla jsem jí pohybem naproti. Věděla jsem, že to nebude dlouho trvat.

   Líbaly jsme se, byla sladká a voněla po ovocném víně.

   Každé cvaknutí fotoaparátu mě posunulo blíž k orgasmu…

   … který jsem neměla jak dlouho? Čtvrt… roku…?

   Pak už nebylo kam mě posouvat, a já se prohnula a naprosto ztratila pojem o tom, kde jsem, nebo v co se měním…

   Stehna se mi chvěla a Markéta ze mě vytahovala (všechny čtyři?) prsty.

   „Krása,“ zaševelila Leona.

   „Teda, holka, tys to potřebovala,“ zašeptala mi do tváře Markéta.

   Začínal mě zaplavovat stud a rozpaky, přirazila jsem k sobě stehna a vymýšlela, nějakou výmluvu…

   Leona tomu udělala přítrž.

   Rozvázala svůj sarong a nechala ho spadnout na zem. Podala nám ruce a pomohla nám vstát. Odváděla si nás do apartmánu a obě postrčila na obrovitou postel v ložnici. Když zatahovala skleněné dveře usmívala se.

   „Čeká nás dlouhá noc…“

---