Holofaust mlčí

Holofaust mlčí,

v duchu vidí vzdalující se světla odjíždějícího vlaku.

Jsme ve století atomu, vysokých rychlostí a telegrafu,

ve století nobelových cen a slavných kabaretních hvězd,

humanismu, psychoanalýzy, kybernetiky,

ve století bankovních megatransakcí,

kultovních filmů a mediálního iluzoria.

 

A Holofaust pořád vidí ta světla,

jak se vzdalují do nenávratna.

Nádraží bylo plné lidí

se žlutými hvězdami na kabátech

a plné rozzuřených štěkajících psů.

Jedna maminka křičela,

že chce zpátky svou holčičku,

tak ji zastřelilli:

není čas na vysvětlování (stejně by to nepochopila).

Tady se realizuje velký plán,

malé problémy je třeba řešit rychle.

 

Nejlepší řešení lidských problémů je smrt,

Holofaust mlčí.

Nacismus je v každém z nás,

poražená zloba, zlý pud zabíjející vše dobré.

 

Marné snahy o světovládu.

90% hollywoodských filmů je na téma

boje proti úchylnému megalomanovi,

který si usmyslel být vládcem světa.

Hlavní hrdina ho většinou porazí,

ale otázkou je,

zda není také zárodkem další diktatury,

diktatury zachránce světa před diktaturou.

 

Holofaust má vrásky štěpené pražci železnic,

po nichž jely vlaky na východ

neznámo kam.

Říkalo se jim transporty.

 

Dívčí smích prosvištěl kolem,

plavé vlasy vlají dokonalou vůní,

zvonivý hlas se snadno dobývá

do tvého pozdně ranného

odpoledne.

 

Holofaust mlčí.

 

 

---