Rozpustilé básničky

Rozpustilé básničky

stejně chtivé jako živé,

dobrácky i cynicky,

logicky i nelogicky,

 

náznakem i lapidárně,

s lehkostí i méně zdárně,

koncepčně i nahodile,

uměle i neuměle,

 

jak zčerstva tak notoricky,

květnatě i lakonicky,

hodnotí i komentují

veškerá světová dění.

 

Co ti z dálky zavane,

co ti v mysli namane,

co tě záhy napadne,

ať nikdy nezapadne.

 

Vždyť snění dává smysl

životu i probuzení,

vždyť vše, co zjitří mysl

vlévá v život nové chtění.

 

Nezbedné říkanky,

dětské i politické,

naučně i poetické

z rodokapsu i čítanky,

do pohody i nepohody,

jak na chleba sůl, jak zřídlo vody,

jak na vola hůl, jak do nebe schody,

jak v létě sníh a v zimě jahody,

 

nic svatého jim není,

jednou jsou milé, jindy protivného znění,

jsou prostého i složitého dění,

však nečekají ocenění.

 

Jen číst, nejlépe nahlas, se chtějí,

mimino i stařec jim dobře rozumějí,

když provokací, vzdorem a protestem pění,

svou píseň bezstarostné bezprostřednosti pějí.

 

 

 

 

 

 

 

---