Vtiskni, Kriste

Vtiskni, Kriste, rány čisté

přehluboko v duši mou.

Dej mi trpět, zmučený vládče, stejnou bolestí, jako trpíš Ty - opuštěn od všech, osaměle sledující stahující se mračna nad křížem. Vezmi mé srdce, které Ti tolikrát lhalo a tolikrát se pachtilo za naplnění stvořeným. Vlož mi mezi žebra srdce své, probodené kopím vojáka, nebo kohokoliv, co na tom záleží. Dej mi cedit krev za mé špatnosti, cítit tak strašnou samotu a bolest nad marností všeho lidského počínání, především toho mého. Přijmi mou hlavu a všechny nečisté myšlenky, které v ní sublimují. Obepni ji svým trním, ať cedí krev jako potoky. Probij mé ruce, jako jsou ruce tvé probité na svatém kříži. Hřeby ať pálí v dlaních celý půlden, týden, měsíce, celý život a nikdy nedají zapomenout na prožité příkoří Panovníka. Nech bičovat má záda, která se tolik zdráhala nést tvůj kříž, přestože byl lehoučký jako pápěří. Chci jíst prach tvé cesty při každém pádu pod jhem světa.

Přitiskni mne na své zmučené tváře, staň se jediným přítelem, který ví a spravedlivě soudí, odměřuje, počítá prach věčnosti i časných životů nás, smrtelníků.

Dovol mi zemřít jen tehdy, kdy budu připraven. Nebojím se smrti, těším se na ni jako na smilování. Protože v tomto vezdejším životě nacházím jen trápení, zradu a samotu. Ne, jako Ty a přece jako Ty. Nedovol, aby i kdyby Tě všichni opustili, já jsem zaváhal.

Ano, budu dál hřešit, protože jsem člověk zlý a dobro ve mne není. Dál budu působit muka Tvému tělu, tvé přesvaté duši. Ale nedopusť, abych kdy přestal úpěnlivě volat k Tobě a Tvé přesvaté Matce, prostřednici všech milostí, královně andělů i nás lidí.

Ať mi růženec nikdy nevypadne z ruky a hlavu jednou položenou pod nůž vrahů přijmi i z celou myslí, která vždy toužila jen sloužit Tobě, přestože jí v tom mnozí a mnohé bránili.

Amen