Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBytost č.21: Ghi (5)
Autor
Lieskovec
Dále se schválně podíváme do kraje pod stopkami pampelišek, řebříčků a trav, abychom se dověděli, co se děje v tragédií bytosti jménem Ghi.
O květen později ...
Znovu byl příjemný světelný den. Ozrutné listy visely pod hmotností květů. Mezi ně problikávalo světlo planety a kolem to bzučelo rutinně zpomaleným rytmem.
Včelka bzu-š. Kobylka všump. Mravenci dri-di-ti.
Nebyla to její planeta, a přece Ghi v křeči seděla před svým papírovým domečkem s očima kolem a kolem. Drolila zuby plíseň štverající se ji po rtech do úst.
Co je tohle za planetu? trápila se. Vystrašená, samotná, opuštěná.
Počkat ne, není sama, vždyť má společnost - dravou Tefir. Samotná Ghi to sice ví, ale ostatní neznalí jejího jazyka a její historie by teď obě spatřili jako jednu. Plíseň již obrostla naprosto všechno - domeček i Ghi, a stali se jedním organismem.
Kde je Helix? smutkem svraštila víčka. Tak v jahodovém sadu pod vůní pomerančovníků stonala v černé noci cizí věc, cizí cosi, cizí zlo, ustrašená mimozemšťanka - malá Ghi.
“Nic nové pod sluncem, co? Strašlivá tragédie, de-pre-se neopouštějí tvou strašlivě nešťatnou existenci, viď, milá Ghi?”najednou se z trav vynořil Helix. “Ghi.”
Nenadechla se a vystřelila radostí k němu.
“Moje malá… Mám tě tolik rád.”, přivinul si ji jak to šlo. Ghi jakby se bála, dotkla se jen palcem jeho palce a tisla vytrvalou sílou. Zamlžilo se ji před očima a strnula. Palce, palce, palce a nic víc. V tom horizontu vin a za zemí, sunulo se vědomí. V dolech a norách tmy razilo sebe - nízké sebevědomí. Za hranicí sadu jahodího, kde ti dva snili labutí písně, shorem nad prales za nimi, zvedl se z hlíny velký stín a žhavými nohami mařil kořeny pařezů. Mluvil mutivními citoslovci, jako Ghi, a byl stejné rasy - Zlý.
Teď to jen začíná. Cirkulární vesmíry a opakování. Náběh ohně a šťav, bílá zář, stavějí stabilitu na nestabilním chaosu; z dálky ne - z dálky neexistuje náhoda. Tak zlo vyraší z pravidelného chaosu v místech, kde nejsou rovnice. Poslyšte … ššš … Trvám na tom, že Ghi i její spanilá plíseň jsou zvuky, ne věci, nejsou hmatatelné, a že Helix, blázen, objímá ve své starobylé samotě holé vize. Jeho úsměv, jeho tykadla - vše ztraceno v pravdě. Ghi není, Helixi. Je mrtvá, hlemýždi. Mrtvá jako to co ti odpadává z nehtů, jako padlý vlas. Malá Ghi, malá Simindze. Jedna planeta na to vše nestačí a stín dál a dál bere. Viď.
4 názory
Dekuji za kritiku, moc jsi me potesila!
Kouskuji to, protoze mam pocit, ze dnes lidi nedokazou precist hromadu textu najednou, sama s tim mam trochu problem... a tak ten kdo chce, si precte pak i to ostatni ;)
Jinak mas pravdu s tou slovenstinou. Ano, opravdu s cestinou bojuji :( .. jsem slovenka. Snazim se, ale vidim, ze bych si mela davat jeste vic pozor..
Máš úžasnou fantazii. Dá se říct, žes mě v dobrém slova smyslu šokovala. Přečetla jsem si proto i předchozí části příběhu bytosti Ghi. Je to svým způsobem kouzelné, neustále překvapující čtení. Zároveň mě ale spousta výrazů ruší. Některá slova vypadají jako vypůjčená ze slovenštiny (třeba „ozrutné“), jiná z ruštiny (slovo „no“ ve významu spojky „ale“), často to asi bude spíš čeština s chybou (spomaleným – správně zpomaleným, drolila zubami – správně zuby, překlep „stabilitau“ a podobně). Jinak mě docela mrzí, že je tvůj text takhle „rozkouskovaný“ – myslím, že mnohem líp by se to četlo v jednom celku, aby se neztrácely souvislosti. Protože jednotlivé části jsou poměrně krátké, asi by nebyl problém spojit je do jedné delší povídky. Je to ale samozřejmě tvoje věc. Každopádně dávám tip a ráda si přečtu další pokračování.