Bytost č.21: Ghi (4)

O prosince dál …

Noci se proměnili k nepoznání. Plíseň, které Ghi dala jméno Tefir, rostla podruhé mnohem pomaleji a byla jemnější ve svých sporách. Ghi zjistila, že s ní dokáže komunikovat. Tefir si ji zvala k sobě do krabice, do které plná snů uléhala. Poslouchala hlasy a křik i líbeznou hudbu, kterou podivný organizmus uvnitř vytvářel. Nechávala své oblíbené předměty tonout v její černi. Nořila ruce i plíce do chlupatých polštářů, vdechovala její dráždivou vůni, no nikdy se ji nepřestala bát.

Její pohled na nepřítele se změnil. Objevila jeho inteligenci a schopnost komunikace, která překvapivě byla na stejné úrovni jako ta její. Tefirina moc však výřila ve zlu, její duše páchla zákeřností a ničivostí; její necitlivost se tiše šinula v chladných žalářích. Přes to se vrstvili okamžiky, kdy si Ghi byla jistá, že jí tento tvor má rád.

Přátelský čaj s velkým Helixem zvolna strádal smysl. Vše postrádalo smysl. Pro Ghi bylo udržování telepatie nesmírně náročné. Na nic jiné ji nezbývalo sil.

“... nemám žádné peníze a ještě mi ten kretén nalomí ulitu!” stěžoval si Helix. “Posloucháš mě vůbec, milá Ghi?”

Neposlouchá.

“Kdybys mi alespoň dala znát, že mám držet klapačku a vypadnout, ale ty nic. Jen se díváš do jakési hmlisté vzdálenosti. Zajímalo by mě, co se v tvém světě děje.” snažil se k ní přiblížit, no ona viděla jen mrtvé písmena. Kdysi měli jeho slova život, teď už ne.

Ghi sklouzla zrakem ke svým rukám, které nervózně žmoulili rukávy.

“Kdybys tak mluvila. Domnívám se, že to má co do činění s tímhle chlupatým monstrem.” roztáhnul tykadla, “Tak rád bych ti pomohl, milá Ghi, ale nevím jak.”

Copak, že nevíš. Stejně jako předtím přece. Místo toho tady sedíš na čaji.

Ghi se zvedla a objala ho. Přála si, aby se zmenšil, aby byl znovu ten veselý malýšnek, který kdysi osvětlil její svět. On ji pretvořil, znovu stvořil. Tato Ghi byla nová a jiná než ta předtím. Jak mu to jen vysvětlit.

Teď je jí ovšem bližší to přemnožené černé zlo. Nikdo jiný jí, zdá se, nerozumí. Ghi zůstává na místě, zůstává v temnotě, protože slepě hledá rozkoš v záhubě a ulpívá k tomu, kdo s ní mluví v jejích vrstvách; kdo ví stejně jako ona, že v životě není dobra.