Bessie

 

 

 

 

Marcele

 

     Bylo mi dvanáct třináct let
     a měli jsme vlčáka - fenu.
     Nikdy jsem si ji neochočil,
     Bessie poslouchala jenom sestru.

     Jedna ze sídlištních her:
     zahodit klacek do křoví, aport
     a utíkat, zametat stopy, z dosahu.

     Podařilo se nám to jenom jednou.
     Našli jsme ji až pozdě v noci.
     Našla ji Marcela šťastnou u popelnic.
     Už nikdy to nebyla ona. Bessie?
     Za rok za dva ji Marcela musela nechat utratit.
     Byla nevrlá a vzteklá, pokousala souseda.

     Příslovečná dětská krutost:
     chrupavka za lubem a paměť za hlavu.
     V létě prázdniny.

     Babi, co bys radši:
     nechat se spálit, nebo pohřbít do země?
     Děda je v urně.

     Jedeme autobusem,
     je mi tak dvanáct třináct.
     Poloviční fracek a pracující důchodkyně.

     Ospalky v očích. Vyndej si je.
     Za bočními okny periferie.
     V oknech bublinková folie.
     Stlačený vzduch, poprchává.

     Silnice prosakuje podlahou do bot,
     zebe,
     zhutnělý motor se zakoktává.
     Nemluvte za jízdy s řidičem.
     Nic necítí, jede.

     Učím se dívat na budoucnost věcně,
     upřeně, proti větru dešti neslzet.
     Jako řidič.
     Předjímat a řadit v sedě.
     Bez citu, jako je krutost, pěkně nelidsky.
     Zakousnutý do kšiltu skákat cizím do řeči
     a věštit ze zpětného zrcátka:
     přejeli jsme ježka.

     Lassie se vrací.
     Ženich přijíždí na bílém koni jako předtucha.
     Je mi třicet, dílem v budoucnosti.
     Jednou nohou v urně, druhou v zemi.
     Nemotorně na štaflích nedosáhnu na strop.
     Aport!
     Ráčkuju v oblacích.
     Mezi nohama psí bouda, v sedle.

     V duchu bílím byt.
     Babi sedí proti mně.
     K narozeninám ti najmeme malíře.
     V práci se rýsuje projekt:
     Česká asociace pečovatelské služby.
     Psí útulek.

     Je vymalováno, šest tisíc bez daně.
     Zdi během prázdnin rychle vyschnou
     a pěkně prokouknou jak kancelářský papír.
     Oboustranný tisk. Mezerník.

     Než jsme z nábytku stačili strhnout igelit,
     věštba se naplnila:
     první sníh.

     Prsty prokřehlé jako v křoví,
     zbělelé nad hromádkou kostí,
     které se vykouřily z hlavy.

     Potkávám je zahnané do kouta:
     krutost, sebelítost, sentiment.

     Jedna ze sídlištních her:
     Hotel Sen pro psy.

     Odvar z kopřiv.

     Štěkání.

 

 

 

 

---