U okna v noci

Skvěle upravený první verš. Rytmicky mi naskakuje v tom druhém potřeba slabiky. Dalo by se možná vyřešit slovem "to" po slově olejnatý... "olejnatý to, těžký proud..."

Samozřejmě jsi měl pravdu, probodnutí se mi také nezdálo. Přesný výraz "pronikly" zase vyžadoval jiný pád a nerýmovalo by se to. Už jsem to všechno opravila a mám radost, že je to lepší. Srdečně děkuji za tvůj čas a pomoc :-)))

ps: ten závěr musel být překladatelský oříšek :) Tam je znát, žes z češtiny vyždímala všechny otáčky .-)

Velice děkuji všem za zastavení a za váš čas. Juliáne, zobrazilo, ale teprve teď jsem se dostala zase na Písmáka (moc práce uff).

:))) povedlo se velice :)))

Jsi zlatý, Marku, ale to nejde, bohužel! Moc by se změnil smysl. Překlad je poměrně přesný a rým je tam, kde ho má originál. Ale rytmus, to už je problém. Franština má přízvuk na konci slova, tak by to asi stejně nešlo dodržet. A ano, čte se to tak :-). Ty bys z toho udělal nepochybně krásnou báseň, ale úplně jinou ;-) Díky za tvůj čas.

Mně to přijde jako velmi citlivý, jemný poetický volný překlad, Diano - a líbí se mi.

 

 Nejsem natolik kovaný ve franštině, vlastně vůbec, abych se pouštěl do hlubších rozborů. Jenom, kdybys chtěla přesné zachování rytmu a formy, myslím např.:

 

 Lezetoál poan dór (jestli se to tak čte) - tomu by odpovídalo např.: Ze zlatých slz hvězdičky...

 

Ale jak říkám, to by chtělo franštináře...

 

 Měj se pěkně,

 

 Marek

Komenty nechám na jiný (nulové znalosti franstiny). :-)

A la fenêtre, pendant la nuit Victor Marie Hugo Les étoiles, points d'or, percent les branches noires ; Le flot huileux et lourd décompose ses moires Sur l'océan blêmi ; Les nuages ont l'air d'oiseaux prenant la fuite ; Par moments le vent parle, et dit des mots sans suite, Comme un homme endormi. Tout s'en va. La nature est l'urne mal fermée. La tempête est écume et la flamme est fumée. Rien n'est, hors du moment, L'homme n'a rien qu'il prenne, et qu'il tienne, et qu'il garde. Il tombe heure par heure, et, ruine, il regarde Le monde, écroulement. L'astre est-il le point fixe en ce mouvant problème ? Ce ciel que nous voyons fut-il toujours le même ? Le sera-t-il toujours? L'homme a-t-il sur son front des clartés éternelles ? Et verra-t-il toujours les mêmes sentinelles Monter aux mêmes tours ?