Modo infirmi non sunt deserti.

A ještě něco - čti to tady, na blogu to opravené nemám.

No přece jenom jsem z tebe vytáhla nějakou pochvalu :D :D 

Ta žoviálnost vypravěče by mi asi taky přišla divná.. Kdyby ovšem skutečně nevěděl všechno :)

A ze všeho nejvíc mě těší, že si chceš přečíst ještě něco. Doufám, že jsem, především Teneritas, změnila tak, aby to nuda nebyla.. A aby to nebylo plydké a málo propracované.. To mě na tvojí kritice mrzelo asi úplně nejvíc. Ledové zahrady mají být totiž něco, co v sobě obsahuje hluboké myšlenky, ne nějaká praštěná love story, které jsem doposud psala.. :D

Hehe, díky za odkaz, koukla jsem na to. To jsem měla tenkrát teda nějakou obzvlášť vybroušenou náladu :-) ale zase ne, že bych to chtěla vzít zpět.

Tenhle úvod sám o sobě nemusí být špatný. Možná mi vadí spíš to, že úvod čtenáře naladí na jakousi - tajemnou - postavu, ale v následující první kapitole se mluví o někom úplně jiném, takže člověk si řekne, tak proč vlastně ten úvod? No a v první kapitole mi potom asi nejvíc nesedla ta žoviálnost vypravěče. Takový ten postoj "já vím všechno a vy pojďte, budu vám to předvádět". Vím, že se to v literatuře celkem běžně používá, ale na mě tenhle postup působí strašně uměle. Uvést na scénu vypravěče, který pak zase začne uvádět na scénu postavy... Asi tohle mi přijde na začátku zdlouhavé. Samotný děj, až mu nakonec dovolíš se rozběhnout, zřejmě nudný nebude. Víš co? Počkám si, až budu mít víc času a míň kousavou náladu, a zkusím přečíst víc.

Jo a P.S. - uvědomila jsem si, že jsem v té snaze vystihnout, v čem vidím problém, vůbec nepochválila tvůj pěkný vyprávěcí jazyk. To je tady vlastně poměrně vzácné. Je vidět, že nejsi žádná začátečnice, co smolí školní sloh :-) Takže za tohle opomenutí se musím dodatečně omluvit.

To je naprostá pravda. Vlastně je to trochu jako divadlo - herec musí hrát jinak, než by normálně na situaci ve hře reagoval, aby to ten divák, co sedí tak daleko, vůbec viděl..

A co bys tedy navrhovala? Mám to nechat tak, nebo bude lepší to opravit? Kdybych dala místo "modo infirmi" "discidium", změní se tím něco?

Tvoje kritika je tady:

http://ledove-zahrady.blog.cz/1301/kritika-na-kapitolu-teneritas-z-pismak-cz

No, s tím "vracením se" k tvé tvorbě - přiznávám se, že pokud jsem od tebe četla ještě něco jiného, neutkvělo mi to v paměti. (U kapitoly 13 jsem nenašla svůj komentář a není mi povědomá). Tenhle text jsem začala číst prostě proto, že je vložený v Aréně. Ale to, myslím, není podstatné. To, že úvod je příliš dlouhý a nezaujme, je samozřejmě jen můj osobní dojem z četby. Ale bohužel je celkem běžné, že čtenář vnímá text (včetně jeho zajímavosti) jinak než autor. Ty jako autorka totiž tím příběhem vnitřně už dlouho "žiješ" a o svých postavách všechno víš, a to je úplně jiná pozice, než nevědět vůbec nic a teprve se rozhodovat, jestli tohle mám číst dál, nebo mě to zkrátka nebaví. Takový je život :-)

Ahoj, ráda znovu vidím tvůj komentář :)

No.. chtěla jsem čtenáře uvést do děje pomalu, protože je tam spousta věcí, co se musí ještě vysvětlit, než "to přijde", jinak by to vypadalo jako pitomost :D 

Myslela jsem, že je to zajímavé.., ale možná se přece jenom pletu. 

A o té hlavní postavě - o kom si myslíš, že v první kapitole píšu? Jsou tam dokonce DVĚ zajímavé postavy a na konci té kapitoly je jejich setkání, které zcela určitě bude pokračovat něčím neméně zajímavým.. 

A co kdybych tam teda vložila místo "modo infirmi" tuhle část:

http://ledove-zahrady.blog.cz/1401/0-discidium

Každopádně chci, aby se čtenář dozvěděl o Audensovi co nejvíc, protože je důležité pochopit, z čeho vzešel, co celý život dělal a jak je pro něj setkání s bratrem důležité, než budu pokračovat, protože pozdější děj by bez toho byl plydký, čtenář by vůbec nepochopil, o co ve skutečnosti jde.. 

Jsem ráda, že ses k mojí tvorbě vrátila i navzdory tomu, že se ti vůbec nelíbila (to jsi četla, pokud se nepletu, kapitolu 13). Toho si moc cením. Chci se zlepšit co nejvíc, plánuju to totiž vydat. Jak už ale tušíš, nejsem zrovna nejnadanější a všechno musím tisíckrát přepisovat, než to začne konečně nějak vypadat. 

Gabi má sice pravdu, ale myslím, že podstatné je, jestli čtenáře od začátku zaujmeš (pokud ano, rádi si ostatní části dohledají a dočtou prostě tehdy, až budou mít čas). Četla jsem tohle a pak část, kterou označuješ jako první, a mám dojem, že se v obou textech moc dlouho chodí "kolem dokola", pořád jako by se natahoval jakýsi úvod k něčemu, co možná někdy teprve přijde... Myslím, že na začátku delší prózy je třeba čtenáře zaujmout, zavést ho přímo doprostřed zajímavého děje, nebo mu přiblížit hlavní postavu tak, aby měl chuť dozvědět se o ní víc. V mém případě to nezafungovalo.

ak budeš pridávať denne 1-2 časti, máš väčšiu šancu na čítanie a komentovanie, ako keď  publikuješ všetky časti v jeden deň