Koberec.

Bylo pěkné, letní odpoledne, manželé si užívali poslodní den devolené v tehdejší Jugoslávii. Měli s sebou i babičku. Jenže, co se nestalo. Když druhý den ráno vstali, zjistili, že babička bohužel ve spánku zemřela. Co teď? Převoz zesnulého stojí spoustu peněz a navíc toho vyřizování. Několik dní před tím, si koupili krásný, ručně tkaný koberec. A pánovi se už v hlavě klubal nápad. Babičku zabalili do koberce, koberec připevnili na střechu auta na zahrádku a vyjeli směrem k domovu. "Nejhorší to bude přes hranice. Muusíme se tvářit, jakoby nic. Hlavně nesmíš být nervózní". Poučoval manžel ženu. Se strachem přejeli první hranice mezi Jugoslávií a Maďarskem. "Podařilo se". Oddechli si. I druhou hranici, mezi Maďarskem a Čseskoslovenskem projeli bez potíží. "Je to za námi. Zvládli jsme to". Řekl manžel s velkou úlevou. "Stavíme se někde na oběd". Zastavili u první restaurace, dobře poobědvali, oba již o hodně klidnější, že mají nejhorší za sebou. Jenže. Už když vycházeli z restaurace, si všimli, že na autě něco chybí. Koberec někdo ukradl. Komplet.