Domov II. 18.díl

 

 

Něco mu stále vrtalo hlavou a musel si to ověřit jinak to nemělo cenu. Soru přivázal nedaleko a sám se zhostil úkolu prozkoumat sklepení dětského domova.

 

Trvalo to jen chvílí než Sasuke vylezl, protože kobky byli prázdné a naaranžované jak sklady s nepotřebnými věcmi. Jako by se to ani nikdy nestalo pomyslel si a jen se ušklíbl. Takže tudy cesta nevedla. Jak se dostat z problému, když mu nepřeje štěstí. Odvázal Soru od plotu a vraceli se domů za Narutem. Než stihl Sasuke zareagovat Sora se dal do běhu a vytrhl mu vodítko z ruky. Marně za ním volal, aby se vrátil k páníčkovy. Snažil se ho doběhnout, ale tak rychlí jako psí hbité tlapky nikdy nebyl. Poslední místo, kde ho Sasuke spatřil byli vrata od sirotčince odkud se předtím vraceli. Nejdřív chtěl jít dovnitř Soru hledat, ale celý komplex byl pro jednoho člověka jako bludiště s nekonečným množstvím slepých chodeb. V téhle chvíli, už nešlo jen o sklepní prostor.

 

První co Sasukeho napadlo bylo zavolat Narutovi, aby sem přišel a pomohl mu hledat jedině on znal kde co je. Moc dlouho o tom nepřemýšlel a našel telefonní budku odkud zavolal domů. Naruto zvedl telefon okamžitě jako by čekal, že se něco stalo.

 

"Proč si tam musel znovu chodit." Vyčítal Sasukemu a začal se trochu třást, když pomyslel na to hrozné místo odkud se snažil tak dlouho dostat. "Chtěl jsem mít jenom jistotu nic víc a potvrdit si pár nesrovnalostí." Nechtěl zacházet do detailů, ale pro něj bylo lepší něco dělat, než se doma utápět v depresi. Stačilo, že Naruto na tom nebyl psychicky moc dobře. Musel pryč z domu prostě se provětrat. Nechtěl, aby Naruta rovnou napadlo co jde prozkoumat a tak si vzal Soru jako zástěrku. Právě v tuhle chvíli litoval, že nešel sám, ale nedalo se nic dělat. Naruto slíbil, že za chvíli dorazí nic jiného stejně nemohli podniknout. Strýček Kakashi by je pěkně zmlátil, kdyby se Sorovi něco stalo.

 

Naruto dorazil co nejrychleji to šlo. "Máš vůbec mozek?" Rozčiloval se, ale když viděl jak se Sasuke tváří trochu se zklidnil. Jedna věc byla, že mu pes utekl, ale museli ho taky najít. Opatrně se nadechl a vykročil k děsivé siluetě budov, které se teď majestátně tyčily do výšky a jejich stín umocňoval tohle osudné místo, které nesnášel. Sasuke se hned přidal nehodlal se nějak vzdálit od bratránka přeci jen měl obavy i o něj. Jeho myšlenky se stále motaly okolo starých vzpomínek, které boleli. Sasuke to na něm viděl pokaždé, jeho tvář ztratila bezstarostný výraz a oči změnily odstín jeho veselé modré na šeď překrývající smutek.

 

Jednou by chtěl vědět jak se cítí a co se vlastně za těmito zdmi stalo za hrůzu, o které do dneška neřekl téměř ani slovo.

Blížili se k hlavním dveřím. Nebylo těžké se dostat dovnitř stačilo jen přetrhnout pečeť na dveřích od posledního policejního zásahu. Dveře byli vylomené a držely spíš silou vůle. Naruto zvedl ruku a konečky prstů udělal gesto, které ho drželo ještě venku. Přetrhnul zákaz vstupu a šťouchnul do napůl otevřených dveří. Dýchl na něj mráz, jak udělal poslední pohyb a překročil práh. Sasuke mu byl v patách a dával pozor na každé šustnutí. Nemohli ani na Soru zavolat, kdyby tady náhodou byl hlídač. Našlapovali téměř neslyšně a snažili se nerozvířit víc prachu než bylo nutné. Naruto chtěl jít dál přes dlouhou chodbu do prvních pokojů, ale Sasuke ho předběhl a rozhodl se fungovat jako štít, kdyby se něco stalo nikdy by si to neodpustil. Chránil rodinu vlastním tělem a nehodlal o nikoho z nich přijít ani o Soru patřil mezi ně.

 

Naruto přikývl na srozuměnou a ukazoval směr, kterým se šlo dál do prvních pokojů, které dřív patřily sociálním pracovnicím, až za nimi se teprve nacházela jídelna a něco jako společenská místnost, kde byli dřív rozprostřeny hračky a prolézačky. Všechno bylo pryč a pokryto vrstvou prachu. Jako by tu léta nikdo nežil, ale tomu tak nebylo ještě před pár měsíci byl obyvatelem těchto pokojů. Zhluboka se nadechl a vešel do svého starého pokoje, který sdílel se Shikamarem.

 

pokračování příště .) Kam se poděl Sora? A co Naruto bude v pořádku ve svém starém pokoji ?