Báseň x text písně

báseň - píseň ... vzpomeňme na Topola a Psí vojáky

a Richard Krajčo..zhudebněné básně a hudba v básni:)

Dodatek:

Báseń recituješ.

Píseň zpíváš.

V tom je zásadní rozdíl. B. Dylan je mistr. Píseˇpovýšil na báseň.

Text písně musí být především zpoěvný. Tudíž snaž se ho zpívat. Často ti naskočí i melodie. Je to fakt dobrodružství.

Zpívat! Zpívat§ Zpívat!

Mne sa páči príspevok od Janiny, naozaj text musí s hudbou ladiť tak, aby bol zrozumiteľný. Nasúkať tam veľa metafor, zložitých konštrukcii a pod. to môže byť pri rýchlom tempe spevu úplne o ničom, lebo nikto nezachytí myšlienku. čiže písaný text si môže dovoliť väčšiu hustotu basnickych prostriedkov.

vo väčšine hudobnych textov je refren, to je asi každému jassné, ten je v zásade vždy rovnaký alebo aspoň podobný a dokáže nadviazať na každú slohu (sloku)....

každý známejší text sú viazané verše, tak to jednoducho  rýchlejšie zľudovie... Veľmi častý je rým abab

Lakrov:

Neodbočuje se, jde o provázanou oblast vlastně od počátků lidové slovesnosti. Do čehokoli se jako laik i postupující odborník pokoušíš proniknout nebo to vyložit, vždycky se sahá po příkladech.

Musela jsem využít nápovědy :).

Pro aleš-novák: Mě straší v hlavě jiná, ale přidávám se k těm, kteří říkají, že R. Křesťan je skvělý textař a překladatel. Petr Kalandra (tedy vlastně Zdeněk Rytíř) mi při prvotní zmínce o překladech, jakožto samostatné textařské disciplině, taky přišel na mysl.

Možná teď trochu obočujeme od tématu, když vyzdvihujeme jednotlivé textaře a jejich díla, místo abychom je srovnávali s básníky :-)

Lakrov: Křesťanova verze "one more cup of coffee..." je skutečně vynikající, ale má i další velmi dobré překlady, shrnutí například na albu Dylanovky...v oboru ho beru jako jednoho ze skutečných mistrů. A pak ještě Petr Kalandra potažmo Zdeněk Rytíř. Just a rolling stone z jejich dílny je i česky výborná.

Lakrov.

O tom, jestli je důležitejší obsah, forma, nebo styl, se diskutuje od počátku věků. Ale až ty jsi to rozseknul. U básně je to obsah. A je to vyřešené.

Říkám to pořád. Jsi normální diletant.

Pro Silene: Až se budeš chtít nechat podat, bude-li to vůbec třeba, tahle slovní sekvence "these rivers of headlights" tě k mnou zmiňovanému textu (přes originál) jednoznačně dovede. Ale jestli ráda hádáš, hádej. Je to lepší, než hádat se :-)

Ostatním diskutujícím se omlouvám za mírné odbočení od tématu.

Lakrov:

Popsal jsi to dobře, mě sem ještě od zcela jiného pracovního úsilí odvelela myšlenka, která tu již také byla nastíněna.

Tak jako písně mají oporu a korzet v podobě melodie a jedná se tudíž o disciplínu, některé básně ji buď hledají anebo se umocňují ve vizuální podobě zápisu. 

Hádat ještě budu, tedy přesněji pokusím se alespoň o tip na základě dalšího rozmýšlení. (A klidně se nechám předběhnout někým zdatnějším.)

Překlad sám o sobě je specifikum se spoustou zákonitostí a promakané praxe, text nebo báseň, často se jedná o zcela novou výšivku na původní osnově, která přesto musí mít něco společného, aby se mohla překladem zvát a ne jen novým námětem na původní nápěv.

V básni i písni.

Narychlo: Obligátně zmiňovaná ťafka kuku tálející se hlavě sluneční v překladu Karla Čapka nebo převody haiku  - význam znaků na slabiky, garnát/granát páně Kantůrka atp.

Ve všem je krom talentu, intuice, múz, základů v podobě vzdělání (a vzdělávání) poctivě odváděné řemeslo.

P.S. "odbočka" pro Silene: Zmiňuješ-li Roberta Křesťana, uvědomuji si, že jeho písňové texty často spadají do kategorie "překladů" a že (nejméně) jeden z nich je dle mého vkusu lepší než originál. Uhodneš který?

Hlavní rozdíl mezi básní a textem písně vidím v tom, že text písně musí "jít zazpívat". To znamená že musí mít rytmus, musí sednout do dané melodie, musí ve správném schématu střídat dlouhé a krátké slabiky (samohlásky), mít správně umístěny rytmické slabiky a asi je toho ještě víc. Obsahová stránka písňového textu je často až na druhém místě. Dobrý písňový text z autora obvyke "nevyprýští", nýbrž vznikne následkem určitého "pracovního" úsilí. Specielní (a nikterak neobvyklou) kategorií písňových textů jsou "překlady", tedy otextování písně, mající již text v jiném jazyce.

Báseň (to slovo zahrnuje dost široké spektrum slovních útvarů) má možná taky nějaká pravidla (nejsem teoretik a básním nerozumím), ale na prvním bývá u básně obsah, to, to co sděluje. Pak teprve přicházejí na řadu výše uvedené požadavky, vyžadované od textu písně. Dobrá báseň může často vzniknout pouhým záznamem slov, která se autorovi derou na mysl, metodou "z jedné vody šup na plot", bez potřeby nějakého "pracovního" úsilí.

Skvělý diskusní námět.

Přidám ještě střípek o refrénu, ani tu nejde o zásadu, ale vyskytuje-li se v písni, jedná se obvykle o celistvou sloku, v básních, pokud se vůbec objeví, jde většinou o jediný verš či třebas dvouverší.

StvN: Patřím k těm, kdo texty v melodiích doslova loví, už ten mozek tak funguje a neperu se s ním radši:).

Z ještě nezmíněných autorů pak třebas Tomáš Klus si v textech rád hraje, Zuzka Navarová také po svém osobitém způsobu vyklápěla krásné bábovičky a Robert Křesťan hodně zahušťuje servírovanou polévku, tam se toho dá lžící vybrat...

orane - přesně tak. Já sám si číst poesii neumím, ale když ji slyším od někoho, kdo to umí, tak je to dpcela jiný zážitek. Jestli jsi viděl film Kvílení, tak v něm James Franco podle mě zcela jedinečně recituje Ginsbergovo Kvílení.

Jani, tak tak.

StvN: Máš pravdu s tou rozmanitostí. „Píseň“ se dá těžko zobecnit. U Nohavicovy písně je pro mě text naprosto zásadní. U jiného žánru zase vnímám především atmosféru, která je daná hudební složkou. A taneční písně, tam je kolikrát lepší text ani neznat, aby si člověk nekazil dojem :-) Vzpomínám, jak jsme kdysi v pubertě na diskotékách zbožňovali Abbu a v jakém šoku jsem pak byla, když jsem se naučila trochu anglicky a zjistila, co to tam vlastně zpívají…

já mám pocit, že vítr fouká i od intepretace. tzn, já třeba napíšu báseň a čtu si ji, ale ne nahlas, kdežto text pak zpívám a přijde mi, že tím, že to vyslovím nahlas, se to stává patetickým, protože to mělo své kouzlo jen tehdy, když si to člověk jen přečetl.

Když si člověk uvědomí tu rozmanitost, tak v tom ve výsledku žádný rozdíl není.

Jinak nevím jak vy, ale já u písní reaguji na text jen v případě, že je mi blbě a ten text oslovuje moji přímou zkušenost. Když je mi dobře, tak reaguji primárně na hudbu a text vnímám skrze melodii zpěvu, ne skrze slova jako taková a obsahově kolikrát ani nevím, o čem to je, třebaže jsem to slyšel stokrát.

Pro Kamila: psát text na hudbu je disciplína jako každá jiná. Nedá se objektivně říct, že to je těžší. Někomu to jde samo. Ale bez hudby by nenapsal ani seznam na nákup.

Píseň může táhnout jak hudba, tak text. Báseň pouze text. Jsou kapely, které dokážou udělat mistrovský kousek z obojího - třeba Flamengo, ale většinou jde o kompromis a v ideálním případě o synergii.

Myslím, že rozdíl je daný hlavně rozdílným potenciálním "adresátem". Trochu jinak vnímá člověk, který čte poezii (má např. možnost text vidět před sebou, vracet se k jednotlivým veršům, promýšlet si složitější metafory a podobně, a navíc má i trochu jiná očekávání, než posluchač písničky, a ono i to očekávání hraje v interpretaci svou roli) a jinak ten, kdo poslouchá píseň. U písně by měl člověk jasně pochopit sdělení hned "napoprvé", protože nemá možnost se k textu vracet, takže si myslím, že by text neměl překročit příliš daleko za hranice srozumitelnosti. Hodně propracované metafory a skryté významy prostě nemají šanci vyniknout. Taky bych řekla, že u písničky je žádoucí, aby každá sloka měla jakési vlastní "překvapení", takovou menší pointu. Jde o to udržet pozornost a neuspat posluchače. Pokud se tedy nejedná o "píseň - příběh" s plynoucím dějem.

Samostatnou kapitolou jsou ovšem písňové texty vydané tiskem, s těmi se už dá při čtení pracovat jinak (ale i tak se původně psaly především pro živé předvádění - zpívání).

kamil, čo znamená dobrá kapela, a čo znamená preraziť? pokiaľ tým myslíš to, že kabáti si idú aabb, tak prosím, ale plno dobrých kapiel to používa...

Zhudebnělý text je zcela odlišná disciplína, nežli psaní básně. Máme 3 hlavní cesty:

1. nejprve vznikla hudba a textař píše text do existující melodie

2. nejprve vznikl text a hudebník se pokouší ho melodicky transformovat do písně

3. původní píseň dostává nový text, nebo novou hudbu, přičemž to druhé zůstává

Takže: psát text na hudbu je asi tak 100x těžší, než napsat báseň. Kdo nevěří, ať si to zkusí:))) Okamžitě vás omezí takt písně a vy musíte hledat dokonce na úrovni délky slabik v jednotlivých slovech (!!!), abyste dokázali říct to co chcete v omezeném tempu sloky. Psaní textu na již otextovanou píseň je snadnější, (máme se čeho chytit), ostatně téměř vždy je to parodie, čili není důvod to považovat za zcela původní tvorbu. A co se týče toho Sydova názoru na volný verš ve zhudebnělém textu, tím ještě žádná dobrá kapela neprorazila, sned jen výjimky potvrzují pravidlo. Dobrý zhudebnělý text by měl být vázaný a basta fidly. Co se týče obsahového sdělení, tady je to čistě na kvalitě autora. Takový Kryl, Horáček a Nohavica toho uměli říct mnoho, i přes omezení dané taktem písně. Naopak spousta básníků volnoveršových - bez omezení délky sloky i tempa věty nedokážou sdělit nic:))) 

De facto tam žiadny rozdiel nie je. Všetko je v prístupe. Od kvalitnej básne sa dnes čakajú skôr voľné verše, výpoveď, výrazové prostriedky... a za kvalitný text sa najčastejšie považuje rýmovaná forma, hra so slovami, rytmickosť... Lenže v skutočnosti sa tie rozdiely zmazávajú a kvalitné texty sú často dlhé voľné verše, a kvalitná báseň môže byť nejaká viazaná veršovačka... A hlavne - text piesne je braný ako niečo menejcenné - jedno z kritérií kvalitného textu je to, že obstojí aj ako báseň. Ak báseň obstojí ako text, tak to nič neznamená.