Šaty pro císaře

 Bylo to tehdy za císaře
jenž vyřádil se na přepychu
neslyšel chudé, jejich nářek
před ním on dával přednost tichu

  V šatníku měl již spoustu šatů
z nichž polovina byla ladem
krom nich dal zlato do prelátů
Žebrákům říkal: Copak kradem´?

 
 Zdaleka přišli oba tkalci
císaři mají prý co říci
Ten zatím ležel na kavalci
nevěděl, že jsou podvodníci

 „Šijeme šaty“, jeden pravil
„jež ovšem každý neuvidí
poznáte brzy, kdo je pravý
a kdo je na nic z vašich lidí“

 „Šaty ty spatří“, druhý dodal
„kdo se k své práci vskutku hodí
Zbytečných není nikdy škoda
znáte to jistě?
Tak to chodí“

 
 K císaři přišli jeho rádci
zlato hned mizí z pokladnice
Že se snad podvod nevyplácí?
stačí, že lotr zvolá: Více

 Jak práce běží, toužil vědět
sám se však nechtěl vydat k stavu
raději bude vládnout v sedě
Rádcové ať mu dají zprávu

 První z nich jenom tupě zíral
na stav, kde není ani nitka
Tohle je špatný, bude virvál
pálí ho oči, bolí lýtka

 Byl celý bledý, jak v něm hrklo
že se ho zbaví bez pardonu
kůži měl ještě více scvrklou
už chtěl být pryč, tak na sto honů

 Ti dva se zatím jenom smáli
zatímco rádce něco huhlal
„Úžasné barvy“, slova chvály
Zas bude lehčí jedna truhla

 Císaři líčil, jak vše běží
„Látky jsou skvostné, uvidíte“
Přiznat, že k funkci nenáleží
potil se, břicho ještě syté

 Též druhý rádce pravdu tají
ani on nechce ztratit místo
A tak i on jde se svou bájí
jedno, že nemá duši čistou

 Nadešla chvíle, kdy se zkouší
teď vše sám císař ohodnotí
Tak jako ryba v zemi souší
vytřeštil oči, hned se krotí

 Dělá, že vidí, to co není
tváří se přitom děsně hrdě
Ať  vidí všechna pokolení
že nejde v jedněch šatech smrdět

Přestalo platit, co je zjevné,
platí jen to, co teď se říká
zvlášť když to není vůbec levné
Hlavní je ovšem estetika

 Císař se vydal do průvodu
aby dav klaněl se a cenil
tu jeho zcela novou módu
Aby to bylo posvícení

 A dav měl strach, tak popřel smysly
o černé jako bílé mluvil
Co není v módě? Když se myslí
Je fakt, že není nad pomluvy

 
 Dítě však ještě nemá meze
říká, co vidí, bez kalkulu
kam smí, se neptá, všude vleze
Ať si v něm kdo chce vidí nulu

 Takové dítě právě volá
„Císař je nahý, šaty nemá“
Tento křik sílí, přišel zdola
ulice rázem není němá

 Opona spadla, císař kráčí
z ostudy teď má přímo kabát
Svou misi skončí, ač je k pláči
Není čas zmizet, natož hrabat