už se nebudu bát

Zase se rozpršelo. vracím prázdné lahve, abych měl na pivo. někdy kolem jedenácté. A je mi jasné, že dneska se nic zvláštního nestane. Ale jeden nikdy neví. Pak jsem šel dolů cestou a myslel na to, že už ani ty se mnou v myšlenkách nemluvíš. Asi proto, že jsem to své tajemství nevydržel tajit dlouho. jeden nikdy neví. Měl jsem sen a tu hvězdu za nic nevyměním. Stejně jako tebe. v tom mém velikém díle, vše se počíná i dokončuje. Dělám všecko dvakrát a dvakrát se opakuje. Jen usínání ruší nějaký pták a práskání vrat. Za oknem. Až z luny bude zase kapat krev, jako z mých ran. z nějakého důvodu potkávám se z démony. Když jsem za dveřmi i před nimi. Když ale Jasná převažuje, tak ano. Má cesta má srdce. Šel jsem sám i v té nejčernější noci, i v žáru poledním, stále sám. Stále tentýž, proměněný, nezměněný. Kým jsem ti byl, kým jsem sám před sebou. Jsem ten, na kterého se dá prstem ukázat, ale nikdo to neudělá. Jeden nikdy neví, ale už se nebudu bát.

---