Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUpadlé obrazy
Autor
Movsar
Svět se stal velkým kabinetem kuriozit. Říkám svět, i když myslím média, zejména rádio, televizi a internet. Proč tedy hned svět? Protože média okupují prostor. Je to jako okupační správa, jsme uzavřeni v protektorátu médií. Jak chceš vstát a neslyšet hlas Leoše Mareše? Jet tramvají do práce a nebýt atakován reklamami? Pracovat na počítači a vyhnout se serverům s jejich banálními sděleními? Jít městem a nenarážet na další a další reklamy? Pustit večer televizi a nebýt vtažen do přízemních zpráv? Přitom hlavním tématem je: kuriozita.
Vede sociální síť. Pokud Mark Zuckerberg měl nějaké hluboké přání, když tloukl po nocích do kláves své slavné algoritmy, jistě už polyká antidepresiva po hrstech. To, co se z FCB stalo, je úpadek.
Ta převaha obrazů, nadto tak banálních, je zarážející. Zatím jsem tam fotku, na které by Roland Barthes mohl rozeznat své punctum, nezahlédl. Jen obtisky smutné reality do rámečku, už ani ne do fotografického papíru. Jdeme račím krokem zpět, jak upozorňuje Václav Bělohradský. Co jsme se naučili, zejména v tom na vzdělání pyšném 19. století, zase opouštíme. Návrat od písma k obrázkům.
A co je na nich? Kuriozity. Samé hloupé kuriozity. Zámečtí pánové si budovali kabinety kuriozit, v době objevování světa byly takové sbírky lákavé. Exotika byla něčím novým. Usušená hlava domorodce z Tichomoří, pracovní nástroj Laponce nebo obří brouk. Nad tím vším bylo možné ještě se podivovat. Ten údiv propůjčoval těm marnivým sbírkám legitimitu.
Proč je ale svět pohlcen zálibou v kuriozitách ještě dnes? Nedostali jsme se do pasti věčného návratu téhož? Nebo je lépe to nazvat úpadkem, propadem na samé dno možností? Paradoxně, neboť možnosti zesilujeme, ve skutečnosti jsou však takové možnosti jen přízemím světa, který byl dosud kulturou zbudován. Jak píše Vattimo, je nutno vyznávat jistý "slabismus", nevyužívat všech svých možností. Bylo by pěkným úkolem nevyužívat možnosti nepřetržitě vysílat do oběhu nekonečné množství obrazů a sdělení. Neboť v jejich nekonečnosti je jejich konečnost: čím více jich je, tím méně znamenají.
"Mým očím nutno stále házeti potravu." Jindřich Štýrský předpověděl s jasnozřivostí umělce a surrealisty budoucnost.
11 názorů
malej_blazen
24. 09. 2014jsou to banality, blbosti a malichernosti a nejhorsi na tom je, ze sama pfilozofie si s tim nevi rady a tim jak se v techto blemcech prizemniho (ale lidskeho) snazi najit smysl, sama se stava prisluhovacnou devkou tehoz.
Nostalgia_For_Infinity
14. 08. 2014Děsně zajímavé téma. Problém je, že ať ho uchopíš z jakékoliv strany, vždy jde pouze o nepatrnou špičku, cíp tapiserie, která se fraktálně větví a větví a větví… Počínaje FCB přes vzdělávací systém po masáž farmaceutického průmyslu :D Nakonec člověk zjistí, že je tak zmítaný a vláčený vývojem společnosti, který prostě a jednoduše ovlivnit nedokáže, že se tím nemá moc cenu stresovat. Nějak bylo, je a nějak i bude. Pevně věřím, že veškerý ten dnešní trapně konzumní, přehlcený, neefektivní, nelogický a takřka deevoluční svět je jen stadium, kterým si člověk jako druh musí projít, aby se dostal někam dál. Ale jestli ne, tak vesmír se kvůli tomu určitě smrskávat nezačne... T*
Koukám, že ses pustil do vážnějšího tématu, a pustil ses do něj docela dobře, přinejmenším po obsahové stránce. Po slohové stránce je ten text trochu obtížně čitelný, nepřehledný. Myslím, že je to způsobeno dlouhými souvětími (...Paradoxně, neboť možnosti zesilujeme, ve skutečnosti jsou však takové možnosti jen přízemím světa, který byl dosud kulturou zbudován...) nebo užitím několikanásobného záporu (...Bylo by pěkným úkolem nevyužívat možnosti nepřetržitě vysílat do oběhu nekonečné množství...) ## nebo v té větě chybí interpunkce?