Odhalíme tajemství vesmíru?

 

 

Odhalíme tajemství vesmíru?

Ve škole se učí, že energii nelze zničit a ani získat z ničeho. Alespoň nás to takhle učili. Ale kdo to učil? Zase jenom lidé. Ale kde se potom vzala ta energie všude okolo nás? Všechno co vidíme je stlačená energie, které říkáme hmota. Ale kde se to tady všechno vzalo? Proč je "něco?" Proč není "nic?" Jak už se ptal zakladatel vyšší matematiky Gottfried Wilhelm von Leibniz v 17. stolení? Není tady té energie okolo nás nějak podezřele mnoho? Toto jsou základní otázky nejenom astrofyziky na které nikdo nezná odpověď a zatím se ani nikdo nesnaží tento problém řešit, případně hledat odpovědi. Lze pouze "fantazírovat", planě o tom povídat jako teď já, ale odpověď není. Nebo snad je? Ještě před tisíci lety lidé nechápali proč svítí slunce, dnes to asi víme. Dochází tam k termonukleární reakci, kdy se vodík mění v hélium. To je naše vysvětlení, které dobře zapadá do našich teorií. Ale je to skutečně tak? Není to všechno úplně jinak? Jako lidi máme jeden velký problém. Jsme totiž složeni také z tzv. "Barionové" hmoty, ze které také vyrábíme mimo jiné atomové bomby, jezdí na ní auta a máme jí docela slušně matematicky popsanou. Je všude ve vesmíru a projevuje se zářením včetně toho viditelného lidským okem. Jenže náš svět vzniká v našem mozku a s tím skutečným nemá asi nic společného. To co vidíme očima je jenom odraz viditelného světla a mozek z toho udělá nějaký obraz…nic víc, nic míň. Velkou nadějí je tzv. Temná hmota, o které se domníváme, že existuje. Vědci to tvrdí na základě gravitace, kterou se asi projevuje a ovlivňuje "naší" Barionovou hmotu. Tím se dostáváme v nejzáhadnější síle ve vesmíru, což je Gravitace. Co vlastně o ní víme? Skoro nic. Jsme na tom asi stejně jako lidé před tisíci lety, kdy museli vidět a cítit projevy elektrické energie. Blesky na obloze, statická elektřina a jiné elektrické jevy nedokázali vysvětlit, případně tuhle energii využívat.

Představte si situaci, že se přesunete v čase o tisíc let zpátky mezi lidi, kteří tehdy žili. Viděli by jste některé jevy stejné jako dnes. Je to samozřejmě Slunce, měsíc, hvězdy, ale také hromy a blesky a projevy statické elektřiny třeba při kontaktu s jiným člověkem. Vy by jste pochopitelně všemu rozuměl nebo rozuměla a dokázal předpovědět budoucnost. Položme si otázku. Existují i dnes nějaké jevy, které neumíme vysvětlit? Je jich dost, ale pouze jedna věc je zásadní. Je to podle mne gravitace. Gravitace jednou změní svět stejně jako to způsobila atomová energie. Gravitace tady je a každý s ní má zkušenosti. Gravitace může za vnik a zánik hvězd. Gravitace asi způsobila i tzv. Velký třesk. Kvantová mechanika zavedla astrofyziku do slepé uličky a stále se snaží její příznivci objevit Gravitony a ono pořád nic. Navíc gravitace se neprojevuje žádnou interakcí na úrovni mikročástic podobně jako fotony a elektrony a jiné částice, protože gravitony neexistují. Hledání gravitonů je ztráta času. Gravitace se projevuje pouze v obrovském vesmíru vznikem černých děr, výbuchem supernov, kolapsem hvězd a jinými pro nás nepochopitelnými jevy. A přitom gravitace je největší síla v celém vesmíru. Kdyby se podařilo najít pojítko mezi atomovými silami a gravitací pochopíme vesmír!

Gravitace je záhadná síla. Nelze na ní aplikovat kvantovou mechaniku, protože tzv. Gravitony nebyly objeveny. Alberta Einsteina odsuzovali, že se nezajímá o kvantovou mechaniku. Einstein dokonce tvrdil, že Bůh s námi nehraje kostky. Kvantová mechanika je v podstatě matematika a možná jeden velký podvod. Energie se rozdělí na malé kvanta energie a už můžeme používat naší matematiku a všechno funguje. Až na tu Gravitaci. To je noční může můra všech kvantových mechaniků. Abychom asi pochopili více, musíme opustit tradiční způsoby myšlení. Zatím jenom poznáváme to, co příroda umí zcela běžně. Ale je nám vůbec souzeno pochopit tento svět? Nejme pouze zajatci mozkových závitů? Asi nemáme to správné "hardware" a proto nejsme schopni vnímat něco víc, než projevy "Barionové" hmoty, ze které jsme složeni. Ale něco tu asi bude, co jde okolo nás.

Představte si atomovou bombu snášející se na padáku nad Hirošimou a najednou sto metrů nad zemí z ničeho nic oslepující záblesk, pak tlaková vlna a celá bomba se proměnila v záření. Jak je to možné? Jak je možné, že rozbití atomového jádra způsobí uvolnění takové energie? Tu energii tam něco nebo někdo musel dodat ne? Přeci z ničeho nemůže vzniknou tak obrovský výbuch. Přitom rozbití atomu prvků s velkým tzv. atomovým číslem jako je třeba Uran není takový problém. Obsahuje totiž velké množství protonů a neutronů, takže jádro je nestabilní a náchylné k rozbití. Ale proč je to doprovázeno takovou obrovskou energií? Kdo jí tam dal? Bůh? To nikdo neví. Bůh nám ve vesmíru vyčlenil malý prostor v jedné z mnoha miliard galaxií, nedaleko jedné hvězdy které říkáme Slunce. Umístnil kousek od nás obří planetu Jupiter, která je tak velká, že je na pokraji termonukleární reakce, ale naštěstí pro nás k ní nedošlo. Tvoří pouze pro nás výhodný "gravitační štít" a zabraňuje smrtícímu bombardování velkými tělesy z vesmíru. Je to náhoda? Všechno nám tady nějak podezřele hraje do karet. Takto dlouhodobě stabilní prostředí nikde ve vesmíru není. Navíc zde díky tomu vzniklo obrovské množství složitých molekul, které nikde jinde ve vesmíru asi nejsou. Příznivá teplota okolí, mohutné magnetické pole země zabraňuje dopadu smrtících energetických částic ze slunce, přítomnost vysoce reaktivního kyslíku apod. Není těch náhod nějak moc? Pochopit úplně tento vesmír se nám asi nikdy nepodaří, ale přesto "nikdy neříkej nikdy." Jak těžké bylo pro lidi pochopit, že Země není středem vesmíru, ale naprosto bezvýznamná planeta u jednoho bezvýznamného slunce někde v jedné z mnoha miliard galaxií. Něco takového objevit vyžadovalo velký cit pro abstraktní myšlení velikánů dávno minulých dob. Hmota našeho mozku se neustále zlepšuje a za mnoho milionů let tady život ještě určitě bude a možná lidi budou schopni pochopit a vnímat něco čeho dnes nejsme schopni. Jako pravěcí lidé by těžko pochopili, že v atomovém jádru se ukrývá obrovská energie. Možná se objeví další geniové typu Einsteina, kteří objeví sílu ukrytou v temné hmotě a tím nastartují nové směry. Z Einsteina si mnozí dělali srandu a považovali ho za blázna. Gottfried Wilhelm von Leibniz by málem považován za ďábla když dokázal spočítat délku libovolně zakřiveného předmětu nebo délky. Dnes jsou to běžné výpočty.

Takže co dál napsat? Proč není nic a je něco? Proč jsme tady? Jaký je náš význam na této planetě? Je-li vůbec nějaký? Samé otázky a odpovědi žádné. Přesto jsem přesvědčen, že odpovědi jsou blízko nás, my je pouze "nevidíme." Dokonce jsme již blízko k odpovědím, ale ten rozhodují krok k pochopení všeho bude těžký a vyžadovat změnu myšlení. Dnes největší myslitelé a myslitelky světa věří tzv. Boha. Oni si ale většinou představují nějaký složitý systém, který je nad námi a všechno řídí. Vžila se představa jakéhosi naprogramování celého vesmíru a nyní jsme ve fázi kdy je tento program spuštěn. Podobně jako spustitelný program ve vašem počítači. Bůh vytvořil program a hardware je vesmír a hmota v něm. Lidé jsou v podstatě nežádoucí viry v tomto programu…jakási anomálie, která vznikla z důvodu velké složitosti tohoto programu. Nebo je to zcela opačně a právě vznik života byl cílem tohoto programu vytvořeného někým..asi bohem. Všechny ty interakce mezi částicemi do sebe velmi přesně zapadají, takže to určitě není náhoda. Gravitace pak působí je-li hmoty hodně. O té ovšem nic nevíme. Je to božská síla, která je nám zatím ukryta. Ale jestli bůh svět naprogramoval tak, že živá hmota jednou toto tajemství objeví, máme před sebou dobrou budoucnost.

Člověk - hmota zkoumá sebe sama

Někteří filozofové tvrdí, že život vlastně je k ničemu a nemá žádný smysl, a to z hlediska celého vesmíru. S tím si dovolím nesouhlasit. Není to tak trochu bizardní, že ta neživá hmota, které je všude okolo nás tolik, se na zemi vyvinula do takových bizardních útvarů, že dokáže zkoumat sama sebe? Kdo nebo co tohle všechno zařídilo? Úkolem člověka je na tohle přijít a odhalit tajemství vesmíru. Jiný smysl život lidí vlastně nemá. Někdo možná tvrdí, že tohle největší tajemství odhalit nám není souzeno. Omyl! Tohle tajemství je odhalitelné, dokonce si myslím, že rozluštění je velmi blízko nás, pouze ho nejsme schopni vnímat.

Dám takový příklad. Máte doma kočku nebo psa? Už jste si někdy položili otázku, proč s vámi nemluví jako člověk? Možná vám to připadá hloupé, ale když se nad tím zamyslíte a budete na tuto otázku hledat fundovanou odpověď, odhalíte nečekané souvislosti. Kočka s vámi nedokáže hovořit jako člověk, protože na to prostě nemá "hardwarové" a "softwarové" vybavení. Je to podobný, jako kdyby jste chtěli nainstalovat Windows XP na starý počítač Intel 286. Nikdy se to nepodaří.

A další příklad. Představte si, že se do současnosti přenese člověk, který žil před 5. tisíci lety. Jediné čemu by dnes rozuměl je asi nabídka, že mu dáte napít a najíst. Stejné nabídce rozumí ovšem i váš pes. Takový člověk by vůbec nebyl schopen v naší společnosti žít a v podstatě by to bylo zvíře, které je třeba zavřít do klece. Co tím chci naznačit? Pouze to, že co dnes nejsme schopni vnímat a pochopit nemusí za 10 tisíc let platit. Za deset tisíc let můžeme pozorovat Temnou hmotu stejně jako dnes pozorujeme svítící hvězdy na obloze. Naše "hardware" se stále vylepšuje a za tisíce let budou lidé schopni pochopit věci, o kterých se nám vůbec ani nezdá, že jsou okolo nás. Tím "hardware" myslím pochopitelně především náš mozek. Takže jaký je smysl našeho života? Jestliže se hmota dokázala tak zorganizovat, že je schopna zkoumat sebe sama, musí to být i smysl a poslání našeho života - pochopit tento vesmír. Jestliže se nám to podaří, můžeme přežít i výbuch slunce až se veškerý Vodík přemění na Hélium. Jestli to tak ovšem na Slunci funguje.Vzájemná výměna informací mezi lidmi zdokonaluje naše mozkové vybavení, což se předává z generace na generaci a člověk dokáže vnímat stále více a více informací o tomto záhadném světě ve kterém žijeme. A ještě nám k tomu "Bůh stvořil Internet." Ano přesně tak. Jako kdyby někdo nebo něco chtělo, abychom pochopili vesmír. Díky internetu tak může každý napsat svoje myšlenky, který si může kdokoli na světě přečíst. To je ohromný nástroj. I když to jsou třeba nesmysly nebo hloupé plky jako tyhle moje řádky mohou pomoci třídit informace někomu chytřejšímu a inspirovat ho k dalšímu bádání atd. Vesmír je pochopitelný!

Určitě se objeví člověk, který změní svět. Je ovšem otázka jestli to okolí dovolí. Je skutečně ostudou lidstva, že Einstein nedostal Nobelovu cenu za Teorii relativity, ale "pouze" za vysvětlení fotoelektrického jevu. Za geniální rovnici E=m x C na druhou se mu jenom posmívali. Nakonec aby měl nějaké peníze musel se snížit ke "kvantové mechanice" a vysvětli tento jev. Einstein nebyl matematik a dalo mu hodně práce, aby matematicky dokázal svoje vize. Používání matematiky bylo v jeho případě kontraproduktivní. On objevil geniální celek, ale nikdo tomu nevěřil. Je to podobné, jako kdyby někdo objevil číslo 10, ale musí to dokázat tím, že sečte 1+1+1+1+1+1+1+1+1+1 = 10. Až teď mu uvěří že objevil číslo 10. Ovšem tím nechci snižovat význam matematiky jako nástroje, který umocňuje logické myšlení. Právě naopak. Einstein byl takový genius a věděl to i bez matematiky, že gravitace zakřivuje prostor. On toho možná věděl mnohem více, ale vzal si to raději s sebou do hrobu. Je teď na nás udělat to za něj.

Řešíme špatně rovnice vesmíru?

Proč vlastně hledají vědci dokonalý a symetrický vesmír? Hledal ho i Albert Einstein a nenalezl. Hledají ho kvantoví teoretici a nenalezli nic. Ze začátku se vždy zdá, že jde všechno správně, ale pak těsně u "cíle" se to jaksi všechno zadrhne. Je to jako když řešíte složitou rovnici. Uděláte-li během řešení chybu, ani si jí nemusíte všimnout, postupujete stále vpřed, ale pak najednou kořen nesouhlasí a vy musíte začít znovu. Všimněte si třeba tvrdohlavosti s jakou se hledají tzv. Gravitony, které mají údajně zprostředkovat přenos gravitačních sil. Dokonce je to všechno tak propletené, že kdyby najednou zmizelo Slunce, tak jeho gravitace bude na zemi působit ještě 8 minut, protože podle Einsteina by se měl i Graviton šířit rychlostí světla. Jsme tak "opiti" kvantovou teorií, že všechny síly musí mít kvantový základ. Proč? Pro mne směšný je výraz "kvantová teorie pole." Je to jakýsi pokus, který má spojit gravitaci s kvantovou teorií. Graviton by měl být tzv. "Nosičem pole."

Další chyba v rovnici řešení vesmíru je hledaní tzv. Higgsova bosonu. Ten má údajně zprostředkovat předávání hmotnosti částicím z tzv. Standardního modelu. Higgsův boson zatím nebyl nalezen podobně jako Graviton. Cílem těchto snah je dostat se myšlenkově co nejvíce do počátků vesmíru a pochopit jak to tehdy fungovalo. To je dobrá snaha. Astrofyzika je v krizi podobné té za časů Sira Isaaca Newtona. Jeho zákony byly považovány za nedotknutelné a dokonalé, které nebudou nikdy upraveny. A hle! Přišel Einstein a všechno bylo jinak. Přesněji řečeno Einstein pouze doplnil některé jevy, které nešly vysvětlit zákony Isaaca Newtona (např. stáčení perihelu dráhy Merkuru). I v současnosti nikdo nebude tvrdit, že kvantová mechanika jsou nesmyly (výše jsem napsal, že kvantová mechanika může být podvod-beru zpět. Možná pouze její interpretace je chybná.) Máme přeci atomové elektrárny, atomové bomby, dokážeme zažehnou dokonce i jadernou fúzi v pozemských podmínkách (zatím jenom ve formě tzv. Vodíkové pumy.) Řízená fúze je zatím jenom ve fázi pokusů. Takže kdy přijde další Albert Einstein? To nikdo neví. Možná se již narodil a je někde mezi námi. Možná se ještě nenarodil, ale je to pouze otázka času. Jediné co nám zbývá je Leninovo rčení. Učit se! Učit se! Učit se!

Interakce - síly které stvořily život

Na naší planetě se tzv. Barionová hmota chová naprosto bizardně a nestandardně. Na všech planetách nejenom naší sluneční soustavy je klid. Atomy se spojily, vytvořily molekuly různých prvků a pak v klidu leží miliardy let beze změny. Třeba náš měsíc je stejný již miliardy let, ale již o 300 tisíc kilometrů od něho se dějí s hmotou z hlediska vesmíru neskutečné věci. Jak je to možné? Jaké síly nás vytvořily? 99,9999 procenta hmoty ve vesmíru se chová normálně. To znamená neděje se nic. Pouze je-li hmoty hodně, zažehne se fůze jako na našem slunci. Je to sice hezké divadlo, ale dost jednotvárné. Pouze z vodíku se stává Helium. Proč je to doprovázeno takovým divadlem v podobě uvolňování energie se můžeme jenom domnívat, ale budiž. Jenže to co se děje na naší planetě se vymyká zásadám celého vesmíru. Proč se molekuly hmoty stále a stále spojují a vytvářejí stále složitější molekuly? Navíc takto vzniklé molekuly jakoby sledovaly nějaký cíl, za kterým důsledně jdou. To vůbec není z hlediska většiny vesmíru normální chování hmoty. Proč vlastně, pravděpodobně elektrické síly, které působí mezi každou molekulou vytvořily DNA a pak buňku? Proč se buňky shlukují do stále složitějších systémů? Asi je to pro ně nějak výhodné a snáze přežijí. To, že na naší planetě jsou příznivé podmínky pro vnik života ještě neznamená, že se hmota takto musí chovat. To nemůže být náhoda. Život vytvořila záhadná interakce mezi jednotlivými molekulami. Ale proč ta interakce vůbec existuje? Proč není nic? Proč je něco? A to je pořád dokola a nikdo nic neví. Jako by si s námi někdo hrál a pěstoval nás na laboratorní misce. Pak jednoho dne stačí misku rozbít a vše zmizí.

Ale pojďme se nad interakcí trochu zamyslet. Podle Kvantové teorie pole by měl existovat tzv. Graviton, který zprostředkovává Gravitaci. Taktéž elektrické síly, které drží pohromadě molekuly a určují chemické vlastnosti atomu, zprostředkovávají podle kvantové teorie elektrony. Prostě všechny síly mají v pozadí, podle našich teorii nějakou částici. Chytré! Dobře se tím nechá vysvětlit hodně věcí, ale některé bohužel ne.

Ale ještě je tady jedna věc. Temná hmota. Co když všechny interakce mají původ v temné hmotě? Třeba gravitace. Není to třeba úplně opačně? Temná hmota tlačí na naší Barionovou hmotu a vytváří tím dojem nejenom zemské přitažlivosti?

Představte si oloupaný pomeranč, který budete mačkat v ruce tak dlouho, až z něho nezbude vůbec nic, veškerá šťáva vyteče, až zbude jenom malá kulička. A teď si představte, že by jste viděli při této činnosti pouze ten pomeranč a ne pracující ruce. Byl by to velmi zajímavý pohled, tak trochu připomínající naše slunce. Co když temná hmota tlačí na slunce ze všech stran tak pravidelně, že není úniku? Takto Temná hmota "tlačí" na veškerou naší hmotu a vytváří tak falešný dojem gravitace. Ničím to pochopitelně není podložené, jsou to pouze plané úvahy, ale mají skuteční vědci lepší vysvětlení a původu Gravitace? Nemají!

Podobné je to i se vznikem života. Co když nějaké "neviditelné ruce" vytvořili život, ale mi je nevidíme podobně jako Temnou hmotu? Něco podobného se děje snažíte-li se ponořit míč do vody. Když se vám to podaří, začne na míč tlačit voda silou, která se rovná váze kapaliny míčem vytlačené. Voda je v tomto případě Temná hmota a míč třeba naše Země. Jsou to samozřejmě bizardní úvahy, které nejsou nijak vědecky podložené a možná úplné blbosti, ale má někdo lepší vysvětlení?

Rekapitulace - Co vlastně víme?

Otázka by spíše měla znít: Co vlastně umíme? Asi největším úspěchem člověka, i když do bude znít divně je zážeh Termonukleární fůze. Zatím pouze v tzv. Vodíkové bombě, ale i tak je to pozoruhodný úspěch člověka (tzv. živé hmoty). Ovšem tyhle jevy všechny vidíme na vlastní oči. Třeba slunce je toho důkazem. I když se to nezdá, ale i využívání elektřiny je geniální výkon lidstva. Ale zase je to pouze jev, který okolo sebe můžeme pozorovat. Ale co jevy, které existují, ale my je nejsme schopni vnímat? Určitě takové jevy jsou. Co je tedy vlastně tzv. Tajemství vesmíru? Někdo si pod tím představuje pouze vznik sluneční soustavy, někdo jde dál a hledá pozadí Velkého třesku. Dál už se nikdo neodváží, jsou to pouze spekulace. Ale co když je tajemství vesmíru ukryté okolo nás? Proč ho hledat v dalekém kosmu? Chování hmoty můžeme analyzovat i tady na naší tzv. Zemi. Jak už jsem psal výše, cílevědomé chování jak protonů a neutronů, které se zcela programově shlukují do atomů různých tzv. Atomových čísel, atomy pak vytvářejí opět velmi promyšleně molekuly různých velikostí a složitosti, že z nich vzniknou dokonce tzv. Systémy DNA, které jsou základem hmoty, ze které jsme stvořeni. Tohle není samozřejmé chování. Moc nečtu různé vědecko-fantastické romány, ale jeden z nich určitě popisuje, že náš vesmír se všemi galaxiemi je vlastně pouze jedna buňka nějakého obrovského systému nebo tvora. Když se podíváme na chování třeba buňky živého tvora, můžeme kupodivu s vesmírem vidět určité analogie. Třeba naše buňky nebo buňky jiného tvora potřebují ke své funkci energii, kterou získávají určitou reakcí kyslíku za pomoci elektřiny. Podobně i vesmír potřebuje hodně energie aby mohl existovat. A té energie je tady sakra hodně. Je všude okolo nás a drží vesmír pohromadě podobně jako energie v buňkách. A co jsme vlastně my lidi? Myslím, že náš význam může být zcela mizivý. Je jasný, že chování vesmíru nezměníme. Představa, že by náš vesmír se všemi miliardami galaxií ve kterých jsou triliony sluncí je pouze jedna buňka nějakého organizmu je určitě pro člověka nepřijatelná. Ale má snad někdo jiné vysvětlení této záhady záhad? My lidi jsme přeci vyvolení. Ne nejsme…jsme úplné nuly. Někdo to tady řídí. Ovšem ten někdo, podobně jako buňky v našem organizmu nemůže uhlídat všechno. Můžeme třeba my uhlídat chování našich buněk, aby nevzniklo rakovinové bujení? Nemůžeme. Je jasný, že živá hmota není "normální" stav hmoty. Normální stav hmoty je "nic" jako třeba na Měsíci nebo Marsu. Maximálně dochází k jaderné fůzi jako na slunci, což je s porovnáním chování hmoty na zemi velmi jednoduchá reakce. Všechny síly, které na nás působí se nás snaží vrátit tam, kam patříme. Do země a změnit se v prach. Tohle tušili již naši předci v citaci "pomni křesťane, že prach jsi a v prach se obrátíš." Jsem přesvědčen, že jsme součástí mnohem většího systému, dokonce tak velikého, že to přesahuje naší představivost. Náš význam ve vesmíru je téměř nulový. Podobně jako v jiných složitých organizmech mohou existovat parazitující systémy, jako třeba viry při chřipce. Někdo má třeba sennou rýmu, která ho trápí celý život. Přesto všechno organizmus, ve kterém tyto viry žijí se jich snaží zbavit. Tak mi nějak připadá, že nás také něco nebo někdo snaží zbavit a usměrnit tam kam "správně" patříme. Musíme čelit neustále síle zvané Gravitace, které nás tlačí neustále do středu země a snaží se nás tím v podstatě zničit. My jestli chce existovat, musíme s touto silou celý život bojovat. Přesto je tento boj marný. Jednou v zemi skončíme nebo se změníme na záření v krematoriu. Nic moc co? Ale přesto všechno v tomto pro nás nehostinném prostředí může velmi dlouho existovat. Dokonce stovky milionů let zde můžeme my lidi být. Ale to tak všechno co můžeme dělat. Žít uvnitř jedné buňky (vesmíru) a snažit se snahám našeho hostitele nás zničit odolávat. Vždyť i v našich buňkách mohou existovat viry a přetrvávat tam roky, aniž by nějak buňce škodily. Jsou to opravdu bizardní představy, ale má někdo lepší vysvětlení otázky "proč je něco, proč není nic?"

Vesmír - jedna z mnoha buněk bizardního tvora?

I když se to může zdát jako holý nesmysl, může to být i pravda. Jde o to, že náš známý vesmír, tedy miliardy galaxií, biliony sluncí v nich možná triliony planet obíhajících okolo sluncí, a to všechno plující v Temné hmotě může být pouze jedna z mnoha buněk nějakého neskutečného tvora nebo organismu. Ano pochopili jste to správně! Náš známý vesmír může být pouze jedna z mnoha miliard buněk, podobně jako je náš nebo jiný organizmus složený z podobného množství lidských nebo jiných buněk. Jsou to nesmysly chorobného lidského mozku? Nevím, možná, ale pojďme se nad tím trochu zamyslet.

Přestože se to nezdá, protože lidská buňka je pro nás neskutečně malý objekt, kde téměř nic není, opak je pravdou. Živočišná nebo rostlinná buňka obsahuje stovky milionů molekul, miliardy atomů a triliony dalších částic. Všechny jsou uspořádány do dokonale fungujícího systému, kde každá částice plní přesně svoji úlohu. Ve vesmíru je to podobné. Drží dokonale pohromadě a přitom je v neustálém pohybu a změně. I naše buňky v těle jsou v neustálém pohybu a změně. Vesmír klidně mohl vzniknout stejně jako vznikají naše buňky v těle. To znamená dělením. Podobných nebo zcela stejných vesmírů mohou být miliardy nebo dokonce biliony stejně jako je buněk v našem těle. Zdá se to jako nesmysl? Možná. Je třeba si ovšem uvědomit, že člověk je nedělitelnou součástí nejenom hmoty okolo nás, ale i celého vesmíru. My lidé nejsme nic extra, naše složení je stejné jako hmota v celém vesmíru.

To ovšem nevylučuje, že vesmír vznikl tzv. Velkým třeskem. Právě naopak. Tuhle mojí teorii Velký třesk podporuje a dokonce jí vyhovuje. Není náhodou vznik nové buňky v těle člověka také takový "Velký třesk?" Možná vás napadne co tady tedy děláme mi lidé? Tak s tím bych si hlavu nelámal. Dnes také nevíme kolik částic vlastně obsahuje hmota a navíc vůbec nebyl potvrzen tzv. Higginsův boson, který je nutný aby to všechno vůbec fungovalo. Takže co jsou živé organismy zač a k čemu je vesmír potřebuje nám může být jedno. Prostě tady jsme a hotovo. A navíc, energetická činnost vesmíru je velmi podobná činnosti nejenom lidské buňky. I ta potřebuje energii aby mohla fungovat. Získává jí činností vysoce reaktivního kyslíku. To, že ve vesmíru je dostatek energie pro jeho činnost je jasné každému - je to především gravitace, které vytváří svým tlakem na hmotu pro nás lidi nepředstavitelné množství energie. Viz třeba naše slunce.

Podíváte-li se na snímky z Hubbleůva teleskopu, musí každý žasnou nad krásou vesmíru. Stejné uspořádání má ovšem i lidská buňka. Milionkrát zvětšená je velmi podobná našemu vesmíru. Je to náhoda? Vůbec ne! Jsem přesvědčen, i když proto nemám žádné důkazy, že náš vesmír je pouze jeden z mnoha bilionů dalších vesmírů, které dohromady tvoří nějaký složitý organismus nebo systém. Co je ten systém zač nevím, čím se živí nevím. Možná ho můžeme nazvat Bohem.

Má vesmír jednoduché základy?

Albert Einstein marně hledal univerzální model vesmíru, který by byl jednoduchý a vše objímající. Tento model by dokázal vysvětlit vše okolo nás včetně záhady vesmíru a hmoty. Věřil v jednu geniální rovnici, která by vysvětlovala všechno. Jednu, kterou objevil je opravdu geniální a kdyby mu bůh dal více let života možná by objevil další geniální algoritmy vesmíru. Zatím se ovšem pátrání o podstatě vesmíru ubíralo jiným směrem než si Einstein představoval. Kvantovou teorii on neuznával. Opravdu se v tomto mýlil? To je otázka. Praxe ukazuje že se asi mýlil. Jenže myšlenka jednoduché rovnice celého vesmíru není zas tak úplně nemožná.

Vesmír je postaven na velmi jednoduchých základech. K pochopení tohoto principu, že složité systémy fungují na jednoduchých základech nemusíme hledět do dalekého vesmíru nebo rozbíjet částice v drahých urychlovačích. Stačí se podívat do nitra našeho stolního počítače a spatříme také takový malý vesmír. Jsou zde dohromady miliardy tranzistorů, diod, rezistorů, kondenzátorů, cívek a mnoho dalších součástek. Pro neznalého se jedná o nepředstavitelně složitý systém, kterému rozumí pouze několik vyvolených. Ale pozor! Celý tento systém pracuje z 99 procent na zcela jednoduchých základech. Tímto základem je tzv. Ohmův zákon. Tento naprosto triviální zákon, vyjadřující lineální vztah mezi napětím, proudem a odporem je podstatou všech elektrických zařízení včetně počítačů. Křemíkový tranzistor a dioda, jako základní součástka všech počítačů je z tohoto hlediska pouze odpor, který mění svoji hodnotu podle naší potřeby. Název Tranzistor je pouze technický název. Jinak se jedná v podstatě o proměnlivý rezistor (odpor). To samé je dioda. Ta má v jednom směru velký odpor, ve druhém malý. Ale stále jak pro tranzistor, diodu nebo tyristor platí jednoduchý Ohmův zákon.

Povšimneme si další zajímavosti. Jde o tzv. Rozšíření Ohmova zákona pro uzavřené elektrické obvody. Tyto zákonitosti formuloval v roce 1845 opět německý fyzik Gustav Robert Kirchhoff. Nakonec objevíme, že vlastně celý počítač pracuje na jednoduchých základech, i když se to na první "pohled" nezdá. Celý počítač je vlastně systém, kde jednotlivé součástky mění pouze svůj odpor podle našich potřeb. Tím se mění jak napětí, tak i proud a tyto změny jsou pak nositelem nejenom informací. Větší napětí při stejném odporu vyvolá větší proud. Větší odpor při stejném napětí způsobí pokles proudu. V uzavřených elektrických obvodech je to o trochu složitější. Zde ještě hovoříme o tzv. "úbytku napětí." Název je poněkud zavádějící a nepřesný. Lze si to představit asi takto. Máme zdroj napětí a nějaký spotřebič. V ideálním případě se celé napětí dostane na spotřebič. To ovšem není v praxi možné. Proto hovoříme o tzv. Úbytku napětí. Ten vzniká dokonce již v samotném zdroji napětí. Není možné, aby zdroj napětí měl nulový odpor, stejně jako není možné aby spojovací vodiče měly také nulový odpor. Muselo by se jednat o tzv. Supravodiče.

Proč zde vlastně o tomto píšu? To nemá nic společného s tajemstvím vesmíru? Ale má! Elektřina a její chování je nedílnou součástí vesmíru a její pochopení nám částečně poodhalilo i tajemství celého vesmíru. Možná právě jednoduché základy chování elektřiny jsou podstatou chování celého vesmíru. Určitě vesmír ve své podstatě nebude složitý. Stále nám ovšem v této skládance něco chybí co zatím nejsme schopni pozorovat natož vnímat svými nedokonalými smysly.

Život ve vesmíru

Jsme ve vesmíru sami nebo je život i jinde? Může být život i v naší sluneční soustavě? Jaké síly vedou hmotu, že vytvoří DNA? Otázek mnoho a odpověď žádná. Podívejme se, za jakých podmínek vznikl život na planetě, kterou nazýváme Zemí. Je zřejmé, že prvním předpokladem je vytvoření jakési "bubliny", ve které se nepohybují velkou rychlostí smrtící částice s klidovou hmotností. Což jsou třeba protony a neutrony. Na Zemi tuhle "bublinu" klidu zajišťuje mohutné magnetické pole, které rychle letící částice převážně ze Slunce vychýlí a většina z nich naší planetu mine. To je základní předpoklad pro vznik tzv. Života. Je pravděpodobné, že v této bublině bez rychle letících částic se začnou uplatňovat nějaké jiné síly (boží síly?) a částice hmoty se začnou shlukovat do bizardních forem v podobě třeba člověka. Ovšem prostor bez energetických částic samozřejmě nestačí. Dalším předpokladem je voda v kapalném stavu. Sloučenin Vodíku a Kyslíku je v celém vesmíru mnoho, ale většina této hmoty je v pevném stavu v podobě ledu. I v tomto máme na Zemi štěstí. Příznivá vzdálenost od Slunce to geniálně splňuje. Vody je zde dostatek. Tedy prostor bez slunečního větru, voda v kapalném stavu a již nic nebrání vzniku života. V tomto jakémsi "séru" se začnou prosazovat již zmíněné "boží síly" a bizardnímu shlukování molekul již nic nebrání. Dokonce i v naší Sluneční soustavě minimálně jedno takové místo existuje. Kromě Země je to planeta Europa obíhající okolo Jupitera. Jupiter ve svém nitru obsahuje kovový Vodík a stejně jako na Zemi železné jádro vytváří ochranné magnetické pole. Podle NASA je planeta Europa velká ledová koule. Ovšem vlivem gravitace se led směrem ke středu planety zahřívá a led se změní v tekutou vodu. A podmínky pro život jsou tady. Fotony pro vznik jednoduchých forem života nejsou potřeba. To štěstí jsme měli na naší zemi, kde tyto částice díky tzv. Fotosyntéze nastartovaly doslova explozi života i mimo vodní prostředí. Život mimo naší planetu určitě existuje. Pochopitelně život tak, jak ho známe z naší domovské planety by se hledal ve vesmíru velmi těžko a zrcadlově stejný jako je u nás asi neexistuje. Ovšem život v jiné formě určitě existuje. Je to téměř jisté. Problém může být to, že i když je vesmír tak obrovský, je velmi řídký. Hmoty pro vnik života v něm není mnoho. Přestože existuje mnoho miliard hvězd a galaxií, hmoty pro vnik života podobného jako na zemi zase tolik není. V tom může být problém. Z toho vyplývá, že např. snahy o navázání spojení s jinou civilizací je ztráta času. Nic se nenajde.

Pochopitelně, že to nevím jistě. Taková náhoda jako vznikla na naší zemi mohla vzniknou i někde jinde. Dokonce nelze vyloučit existenci civilizace, která je stejná jako na naší zemi.. Hmota v našem známém vesmíru je stejná jako v naší sluneční soustavě, takže nelze nic předem vyloučit. Ale ta možnost je minimální. Jak jsem již napsal, jsou-li splněny výše uvedené dvě základní podmínky, život nejenom že může vzniknou ale on určitě vznikne. Ovšem k tomu, aby se dokázal rozvinout do takové formy jako je na Zemi, k tomu je potřeba kromě času i dlouhodobě velmi stabilní prostředí. Jde o to, že pro síly ve vesmíru není vůbec žádný problém zničit život na celé planetě během několika vteřin. Tzv. živé organizmy jsou velmi chatrné molekulární systémy, které i malá vesmírná katastrofa dokáže okamžitě zničit a v lepším případě rozpustit na chaoticky se pohybující jednotlivé molekuly. Takové "zkázy" jako je zemětřesení nebo záplavy jsou z vesmírného hlediska zcela zanedbatelné. Přesto to lidem dělá obrovské problémy. Až jednou přijde skutečná vesmírná katastrofa nic nám nepomůže. Kdyby se každý člověk mohl podívat do vesmíru a nejlépe až na měsíc a viděl tu naší planetu docela malou a zranitelnou snad by se všechny války na zemi staly minulostí.

Albert Einstein - druhý Ježíš Kristus mezi námi

Proč vlastně dějiny dělíme na dobu před Kristem a po něm? Co nám dal Kristus tak zásadního, že náš letopočet začíná od jeho doby? Vlastně nám nedal nic, pouze informace. Vše je popsáno v Bibli. Lze věřit tomu, že Kristus byl zaživa ukřižován a pak vstal z mrtvých? Je samozřejmě otázka, jestli skutečně na kříži zemřel a kdo ho případně prohlásil za mrtvého. Je docela možné, že to bylo všechno divadlo a jeho z mrtvých vstání posloužilo nějakému jinému účelu, třeba mocenskému. A je také otázka jestli vůbec existoval a celý jeho příběh není pouze jakýmsi virtuálním příběhem z Bible. A pořád nic nevíme a to si dovolíme pátrat po jakýchsi "božích" částicích v urychlovačích něčeho, co nikdo z nás na vlastní oči neuvidí. Lidé si v CERNU hrají v kostky, způsobem pokus-omyl a tahle hra stojí miliardy. Přitom ani nevíme jestli příběh Ježíše Krista je pravda nebo výmysl.

Klidně i geniální Fyzik Albert Einstein by mohl být považován za božího syna, který k nám byl seslán, aby lidem ukázal cestu dál. Příběh Ježíše Krista se objevil v době, kdy světu vládlo násilí, vraždění a další zločiny. Prostě Bůh už se na to nemohl dívat a proto seslal svého syna, aby lidstvo vykoupil. Od té doby byly jasně definovány určité zásady, jak by se člověk měl chovat aby vůbec na zemi přežil a nevyvraždil se navzájem. Musíme uznat, že se to částečně podařilo.

Albert Einstein byl tak trochu podivín. Jeho život je celkem slušně zmapován, takže prý trpěl určitou formou schizofrenie, známou pod jménem Aspergerův syndrom. Navíc on údajně o sobě tvrdil, že si v útlém mládí nedokázal uspořádat rozměry světa kolem sebe, což má za s sebou každé normální dítě ve čtyřech letech. Einstein tohle začal vnímat až v pubertě, ovšem zcela jinak než ostatní. Není tohle Boží dar? Proč nám Bůh seslal takového člověka? Aby toho nebylo málo, i jeho první žena byla trochu divná a žila pouze fyzikou a matematikou. Je jisté, že mu při tvorbě jeho matematických formulací hodně pomohla. Nikdy se ovšem ke spoluautorství jeho rovnic nepřihlásila. Možná to byla jejich dohoda. Jak vlastně Einsteina napadla tzv. Speciální teorie relativity? Vlastně to byl obyčejný výtah a problémy při měření rychlosti světla, kdy se pořád a pořád měřila konstantní rychlost a nějak se při měření ztrácela rychlost otáčející se Země. Einstein přemýšlel o vztahu jaký mají mezi s sebou dům, kde je výtah postaven, vlastní výtah a lidé v něm. A tehdy ho to údajně napadlo!

Jenže aby mohl matematicky formulovat svojí Speciální teorii relativity, zatím ještě bez vlivu gravitace, potřeboval nějakou konstantu, která se nemění. Vybral si rychlost světla. Ne, že by se rychlost světla neměnila, ona je spíše konstantní ve vztahu k pozorovateli který se pohybuje. Je to tak trochu pro nás nepochopitelné a kdyby Isaac Newton žil, nikdy by tomu neuvěřil. Jenže ona je to pravda i když pro naše vnímání pohybu naprosto nepochopitelná. Co z tohoto paradoxu plyne je tisíckrát popsáno na Internetu v mnoha článcích.

Jenže jeho božím vizím tím není konec. Za deset let v roce 1915 šokoval svět další teorii z božích sfér. Je to tzv. Obecná teorie relativity. Isaac Newton by tomu zase nevěřil a považoval by to za totální nesmysl. Jenže je to zase pravda! Pro formulaci rovnic Obecné teorie relativity potřeboval zase nějaký záchytný bod, ze kterého může vyjít. Tentokrát použil speciální formu geometrie. Gravitace podle Einsteina není síla, ale zakřivený časoprostor. Opět něco, co náš mozek nedovede pochopit. Ovšem Einstein jako syn boží tohle viděl a věděl jak na to. Rovnice které vytvořil jsou úžasné a jejich studiem lze odhalit bizardní skutečnosti. Dokonce lze podle nich cestovat v čase a jiné zatím těžko pochopitelné věci. Cestování časem je pro nás asi taková blbost, jako pro Isaaca Newtona zakřivení časoprostoru a přesto je to pravda.

Časoprostor je jako rybářská síť, známá pod názvem Čeřen. Je to taková čtvercová síť uchycená ve svých rozích pružnými ocelovými dráty a jejich druhé konce spojeny do jednoho bodu. Není-li na síti ryba, je plocha sítě dokonale rovná. Ovšem čím větší rybu ulovíme, tím se síť více prohne. Přesně takto funguje podle Einsteina i gravitace. Každé hmotné těleso okolo sebe podobně zakřivuje prostor a čas.

Co se ale stane, je-li ryba příliš těžká? Síť se protrhne a ryba se nenávratně ztratí. Co se ale stane s časoprostorem ve vesmíru, je-li těleso příliš hmotné? Zřejmě se vytvoří tzv. Černá díra a vše někde zmizí podobně jako příliš těžká ryba na síti Čeřenu. Ryba buď spadne na zem nebo do vody a uplave. Kam se ale poděje hmota v černé díře? Je možné analogii s Čeřenem použít i pro Černou díru ve vesmíru? Nevím. Ale rozhodně jevy, které pozorujeme okolo sebe jsou součástí vesmíru a nelze je považovat za něco, co nemá s tím "záhadným" vesmírem nic společného. Právě naopak. Jako Einstein použil výtah pro formulaci Speciální teorie relativity, lze některé jevy okolo nás použít i pro jiné zatím nevysvětlitelné jevy ve vesmíru.

Einstein pro svoje geniální objevy nepotřeboval miliardy dolarů jako "geniální" vědci v CERNU, kteří zde hrají kostky s částicemi hmoty a doufají, že něco objeví. Místo aby zapojili svoje mozky a představivost používají neskutečně složité přístroje, které ovšem za ně záhadu vesmíru nevyřeší. Jestli se na ně spoléhají, je to chybný směr k pochopení vesmíru.

Einstein a kostky

Největším problémem současné astrofyziky je pochopitelně neslučitelnost Obecné teorie relativity a Kvantové mechaniky. Již mnoho pokusů ztroskotalo při sloučení těchto teorií. Ale proč? Je to způsobeno především naším způsobem chápání světa okolo nás. Je to co vidíme a měříme skutečnost? Naše oči vidí prostřednictvím mozku, a to pouze díku tzv. světlu. Například nikdo nepochybuje o tom, že obloha je modrá, tráva zelená apod. Ale je to co vidíme skutečně pravda? Je obloha skutečně modrá a tráva zelená?

Ale zpět ke kvantové mechanice. Když vyhledáte na Internetu výraz "model atomu" objeví se obrázky různých "kuliček", které se kříží, obíhají a srážejí, pak vznikají další kuličky atd. Tato "kuličková" mánie je v podstatě základ kvantové mechaniky. Ano! Ono to skutečně funguje. Ale atom nikdo nikdy zatím neuvidí a jestli je složen skutečně z "kuliček" je otázka. Proč kvantová mechanika funguje? Asi proto, že funguje matematika a chování všeho okolo nás je předvídatelné. Vlastně člověk pouze pozoruje svět okolo sebe a snaží se ho napodobit. Stejně jako pravěký člověk získal oheň, podařilo se v minulém století napodobit činnost slunce a zažehnout jadernou fůzi. Každá sílu, která působí nepřetržitě v čase můžeme kvantifikovat a tím na ní použít matematiku. Je jasné, že matematika je velmi široký pojem. Matematik je mnoho. Na každé předvídatelné chování něčeho můžeme použít matematiku. Tak také vzniklo atomové inženýrství.

Ale pomocí kvantové mechaniky nikdy nepochopíme podstatu vesmíru, ale ani co jsou tzv. černé díry. Svět gravitace a kvantové fyziky se prostě nesnáší, stejně jako Einstein nesnášel Maxe Plancka a Nielse Bohra. Asi se bohužel musíme smířit s tím, že to, co je okolo nás je zatím mimo naše chápání. To ovšem neznamená, že toho nemůžeme využívat. Vlastně neděláme nic jiné, než to co dělal pravěký člověk. Když blesk uhodil do stromu, ten začal hořet, přišli se na tento jev všichni podívat. Všimli si, že oheň hřeje a napadlo je jej získat. Postupně zjistili jak oheň získat bez blesku, začali ho používat při přípravě jídla, jako zbraň proti dravcům apod. Dnes lidé nedělají nic jiného. Stále pouze pozorujeme svět okolo nás využíváme jeho darů. Ale podstatu nechápeme. Přesto Albert Einstein udělal jeden krok tím správným směrem k pochopení všeho. A to když gravitaci pojal ne jako sílu, ale jako zakřivený prostor. To je krok tím správným směrem. Nebál se nových směrů myšlení a uspěl. A co oheň? Ví někdo co je to? Neví. Přesto všechno o tomto živlu víme hodně a dokážeme jeho chování přesně popsat. Ale jsou všechno pouze slova a čísla. Ale proč to je, to nikdo neví. Viz třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Ohe%C5%88

Sluneční vítr - mýtus nebo skutečnost?

Definice slunečního větru začíná větou "sluneční vítr je tok částic". Když se ovšem na tímto tokem částic zamyslíme, může být pravda úplně jiná. Podle této teorie se ze slunce uvolní jakási částice (kulička), která letí prostorem směrem od slunce a pak třeba při dopadu na horní vrstvy atmosféry Země vytvoří polární záři. Částicím říkají lidé třeba protony nebo neutrony, fotony a možná ještě další. Jenže tyto názvy částic jsme si vymysleli my lidé a tvrdíme sami sobě, že to je jediná možná pravda. Co hledat pravdu někde okolo nás? Když Japonsko ničily vlny Tsunami byla na tom jedna věc pozoruhodná. Někde daleko v oceánu se zvedlo mořské dno o několik metrů a katastrofa byla na světě. Když se na Tsunami podíváme z hlediska kvantové teorie k čemu vlastně došlo. Mořské dno se vymrštilo a jeho částice narazily do částic mořské vody. Jenže nikdo nepochybuje o tom, že ta molekula vody, do které dno narazilo neletěla vodou až na pobřeží a tady ničila a zabíjela. Jak se tedy podle kvantové teorie ta obrovská energie dostala až na pobřeží Japonska? Voda je za normálních tlaků nestlačitelná a proto jednotlivé molekuly vody do sebe narážely a tím se energie jako domino přenesla až na pobřeží. To ovšem znamená, že žádná molekula vody neopustila svojí pozici, ale pouze předávala energii dále.

A co dělá vlastně Slunce? Možná, že Slunce pouze předává svojí energii něčemu, co je v celém až neuvěřitelně prázdném vesmíru a to "něco" pouze zprostředkuje přenos energie pryč od Slunce. Může to být třeba i záhadná Temná hmota, která asi existuje. Není přeci možné, aby vesmír byl tak prázdný. Slunce tedy nedělá nic jiného, než že rozkmitává Temnou hmotu všude ve vesmíru a my to považujeme za tzv. Sluneční vítr.

Další příklad. Snad nikdo nemůže věřit tomu, že když američtí astronauti komunikovali z měsíce, tak částice, které zprostředkovávají přenos elektromagnetických vln letěly z měsíce na zemi a opačně. Energie, která nakonec rozkmitala membrány jejich sluchátek se šířila z měsíce na zem úplně stejně, jako se šíří vlny Tsunami. Prázdný prostor ve vesmíru ve skutečnosti není vůbec prázdný. Tento prostor je dokonce nestlačitelný stejně jako voda a dokáže přenášet energii. Nejvyšší rychlost šíření energie v tomto prostoru bude asi skutečně 300 tisíc km za vteřinu. Ale rozhodně žádné částice prostorem neletí ze slunce jako nějaké projektily z pušek. Podobně jako molekuly vody při Tsunami si předávají energii a tím vytvářejí všechny druhy vlnění které známe. Prostě neviditelná hmota okolo nás kmitá a my tomu říkáme elektromagnetické vlnění, a to dokáže přenášet energii. Kvantová teorie chybně vytváří dojem, že vesmírem lítají nějaké "kuličky" a ty přenášejí energii. Ve skutečnosti nic vesmírem nelétá, ten pouze kmitá. Kmitá v něm Temná hmota a mi tomu říkáme elektromagnetické vlnění.

 

---