Vzpomínka po devíti letech

Je mi sedmnáct. Kamarádka mě pozvala na bečku – slaví osmnáctiny. Naši mě poprvé pustili někam přes noc. Jsem šťastná! Těším se na skvělou párty. Máme bečku a pár vodek, domácí slivovice. Spacák nemám – spát ani nebudeme. U Adélky nás vyzvedne její kamarád – Marek. Sympaťák. Má pěkný velký oči.
Dorazíme na velkou zahradu s podstavbou. Narazíme bečku a popíjíme. K večeru si připíjíme  panákama, tancujeme, kouříme trávu. Je nám krásně. Bezstarostnej věk.
Jíme spálený buřty, Marek mě drží kolem pasu a líbá na krk. Plouží se mnou na Horkýžeslíže. Líbá mě. A já líbám jeho a nechávám se hladit a je mi pěkně.
Jsem hodně opilá, pořád se směju a Marek mě tiskne k sobě. Nad ránem mě zatáhne od ostatních.
Schovaní v jedné nedostavené místnosti se líbáme. Mám to už přeci jen v mlze. Strašně opilá, se nechávám hladit pod tričkem. Pak mi najednou stáhne kalhoty a vyhodí na železnou rampu. Natolik oslabená alkoholem se zmůžu jen na zvednutí ruky a slabé žduchnutí do jeho břicha. Ruku mi zle odhodil a já ze sebe vydala tichý „ne“, který mohl slyšet jen on … Cítila jsem tupou bolest a pak ztratila vědomí.
    Vzbudila jsem se ráno v zadýchaným autě. Zakrytá dekou, oblečená. Vyběhla jsem ven, do pusy okamžitě strčila cigaretu a kouřila jak o život.  Chvílema mi vyskakovaly rozmazaný útržky v hlavě. Moc jsem toho dohromady nedala. Jen to, že jsem včera přišla o panenství.
   Nikdo netušil, že jsem byla ještě panna, nikdo netušil, že jsem TO nechtěla. Že jsem čekala na toho pravýho. Na toho koho budu milovat a on mě. Nechtěla jsem to takhle! Vždyť neznám ani jeho příjmení – takhle to být nemělo.
   

Jsem doma ve vaně. Poprvé v životě chápu výraz – smýt ze sebe tu špínu. Poprvé umývám špínu takovou, jak se o ní mluví. Jeho ruce, jeho ústa, jeho. Znásilnění, který si vlastně  nepamatuju. A nevím, jestli to tak nazvat.
 Nechávám vodu stékat po hlavě a brečím. Hystericky vzlykám. Cítím se špinavá a ponížená. A vlastně si za to můžu sama. Nechala jsem ho celej večer mě líbat, dotýkat se mě.  Jen by mě ve snu nenapadlo, že mě tam přehne na rampě jako hadrovou panenku. Chtěl to – dostal to.
   

Nikomu jsem to neřekla, ano svěřila jsem se sestře, že už jsem žena. Ale jak k tomu došlo ne. Jakým způsobem jsem se ženou stala. To neví nikdo.
Asi není ani důvod. On to bral jako normální věc. Potkávali jsme se ještě dlouho, v hospodách, na zábavách. Prostě jsme byli dva lidi co si na bečce zašoustali. A hotovo.
S odstupem času, se zkušenostma jaký mám teď, to vidím taky jinak.
Teď bych to byla já kdo by ho odtáhl od ostatních. Ještě bych se chlubila kamarádkám, kde jsem o víkendu souložila.
 Ale tenkrát to bylo poprvé. Byla jsem absolutně nedotčená, naivní. A takhle to jsem to nechtěla.
 Každá holka na svoje poprvé vzpomíná celej život. Já to svoje zadupala kamsi hluboko a moje skutečný poprvé jsem měla s klukem, kterýho jsem měla ráda on mě a byli jsme spolu pět let …