Stíním si do tváře

Slunečnice klopí zrak
když se schová slunce
a pláčou
tak jako já

Protože před tmou nejdou zavřít oči

A tvoje víčka
jsou víka poštovních schránek
do nichž chodí milostné dopisy
nešikovně zalepené
strachem

Drží tak tak 
asi jako když se pokouším balit cigaretu

A tak se snažím hrát
aniž bychom se setkali na jednom akordu

Stavím si vor ze stébel
a pluju proti toku
podle kompasu 
bez střelky

Napínám plachty
a stíním si tak do tváře

Vím, že v bouři nepřežiju.