Petrarca, Dante a já

??????

Ptáš se? Nedošlo? Dobrá tedy.. Tvé veršíky jsou poněkud bezduché, přijde mi to jako tvorba pro deníčky třináctiletých slečen. Písmák je velmi svobodné prostředí a je to tak velmi dobře. Minimálně ti poskytne prostor a fungují-li tvoje texty, pak dobřeje očistnou minireakci minipublika a to řekněme erudovaného a zasvěceného. Na druhou stranu se ovšem vystavuješ obřímu posměchu nehorázných drsoňů, kteří nedělají nic jiného, než že vytahují z prací jiných autorů smolné kapky banalit a nejmakabróznějších klišé na světlo a nadšeně ryčí: tohle je hnus. Tvé verše jsou z kategorie láska-páska. Myslím, že je možno je s úspěchem použít, například v písňovém textu, podobně jako to dělá Ivan Mládek, kde absolutní verš nevadí, protože tělo textu sebou nese nějakou myšlenku... která je zábavná, vážná, podstatná.. Tvé dílo ovšem původní myšlenku zcela postrádá: opravdu si myslíš, že někoho zajímá, že T Y máš hokejku, která se jmenuje.. jakže vlastně.. Klára, že ji myluješ tak, že ji srovnáváš s Petrarcovou životní láskou.. ach bože, ty to vidíš!!! Podle téma, které popisuješ, se zdá, že tíhneš k romantismu. Hm.. Jenže si patrně neuvědomuješ, že Petrarca i Mácha psali verše plné skutečných vášní a jejich životy byly provláčeny ostrou školou řekněme nestandardních zážitků... zatímco ty jsi prozatím "jen velký snílek". Chci tím říct, že romantici nejsou zasněné bytosti s pohledem do dálav. Byli to lidi, kteří si vyvzdorovali navzdory svým osobním sračkám díla mimořádné hodnoty. A jestli se k nim hlásíš (a tobě podobní), otáčí se v hrobě rychlostí, která vyžaduje zasáhnout... :-)) A nakonec, odkaz na Máchu je sice z kategorie "pohotový", nicméně je zoufale nepůvodní. Viděl jsem i pivní tácky s reklamou, parafrázující Máchovo zoufalé volání. Nicméně piš dál. Je to lepší forma ukájení, než například exhibovat před důchodkyněma v parku.