...a racky pozoruji jakoby byli bez křídel

Vybrnkala jsem si lásku

na bílých klávesách

když pršelo

hrála něžnou polyfonii  ztraceného snu

a pak

když z přítomnosti bez jediné kapky deště

promluvil ten druhý

myšlenky opila jsem vínem

a pravdu zamkla v sobě

vždyť si tu skladbu ani nezaslouží

jeho sluch je vlastně léta

hluchem pro mé pocity

.......

Je suis mon coeur

tu es mon coeur

otisky ve mně a v místnosti....

voní ohněm co pomalu dohořívá

......

To nepochopíš

nevíš jak bolí prostřelený hrudník

a  pliveš krev

jen ....

nevdechneš poslední kapku

a začneš znova dýchat

možná stejně jako poprvé

...........

Nemám slzy

už to není jako kdysi

a racky pozoruji

jakoby byli bez  křídel...

nevím kdy  se to stalo