Shánim pirátskou vlajku

Pracovala jako brigádnice. To je v těchdle reáliích něco jako číšnice, jenom o stupeň níž nebo něco. Přišel jsem do místa, kde pracuje, a posadil se na bar. Bylo jasný, že je něco špatně - vynákládala až příliš úsilí předstírat, že nestrávila tři večery a noci vedle mě a já v ní. Její těžkopádná ignorace mi v mém večeru moc nezacláněla; do toho místa jsem chodil dost dlouho a znal dost lidí na to, abych byl konverzačně proveden večerem.
 Když končila a spěchala na noční tramvaj, žrouta večerů, souhlasila alespoň, abych jí doprovodil. Šli jsme stejnými ulicemi, kterými jsem kráčel už nastokrát s různými děvčaty i sám; dnes jsem ale poprvé nešel radostnou či podmaňenou chůzí, šli jsme chůzí nuceně kvapnou a tichou. Mluvili jsme, ale byli jsme zticha. Bylo mi jasný, co mi řekne, až se na to zeptám. Ale stejně jsem si tim asi musel projít, co já vim. Byla to škoda. Líbila se mi její lehkost, byla schopná se mnou prostě ležet a koukat do stropu.
 I tak by to ale asi moc nevadilo, kdyby to nebylo nějaké oblíbené v té poslední době. V posledních dvou týdnech by byla třetí ženou, co by se na mě vybodla - anička se odstěhovala do austrálie, ale to je pro všechny účely vlastně to samý. Kdybych teď dělal inventuru, zjistil bych, že jsem zase bez žen. Snažím se na to nemyslet. Možná je to i dobře. Možná mám dost dvacetiletých pipek, které mají víc prostoru v hlavě než v rozkroku. Možná chci nějakou starší ženu. Třiceti až čtyřicetiletou, stále s nějakým půvabem a nějakou tou schopností, řádně poškozenou životem, která by mne zneužila jako mladickej útěk. Možná chci heterochromické děvče - děvče, jejíž nejzásadnější kvalitou by byl přitažlivý genetický defekt. Možná chci děvče, co by rádo nosilo šaty a usmívalo se v nich.
 Možná chci něco, co bych chtěl. Děsí mne, jak málo jsem se tohodle posledního účastnil. Byl jsem jen kolemjdoucím bez rozumu a mysli, jenž byl dopravním značením odkloněn do něčího rozkroku a pak zas z něj. Kde by si ostatní namlouvali a páchali ony prazvláštní tance, já bych jen stál a jemně se usmíval přes cigaretu. Kde by se ostatní vztekali anebo prosili o další večer, já se přes cigaretu mírně mračil.
 Nekoukám se do zrcadla, děsí mne prázdnota, kterou bych v sobě viděl. Nejhorší je to ráno, když se potřebuji oholit. Možná to má bejt přirozenej ukazatel prázdnoty ve mě. Čerstvě oholený se mám dobře. Možná to je tak i u jiných lidí. Možná by stačilo sledovat, kdo je schopný se ve vousech usmát, komu je to přirozené. A ty vyřadit. Dát je do bedny s defekty, jenž nevědí, že opravdový muž je vždy čerstvě oholen, až na ty chvíle, kdy není.
 Změnil jsem se sám, anebo se změnily ženy? Příjdu si stejnej jako vždycky, pořád piju kafe, kouřim, a mám blbý kecy. Jen jakoby se ztráceli lidé, co se mnou jsou rádi. A noví se neobjevovali. Tohle se ale děje v příliš velkym množství na to, aby to byla chyba okolí. Jestli to bude tak probíhat dál, budu si muset sehnat pirátskou vlajku a kundu obsadit; zarazit jí někomu mezi nohy a nikoho k ní nepustit. Zdálo se mi to, nebo v tom bejvalo něco víc? Že by nějaký kecy o vzájemnosti?
 Vzájemnost nahradila odevzdanost. Odpovědí na každou otázku by mohlo být, že na tom nezáleží. Následovanou poznatkem, že na ničem nezáleží. Nechám si změnit jméno na Ne. Ne Důležitý. Pořád budu sám sobě Důležitý, ale když se mne někdo zeptá na jméno, budu moct říct, že je moje jméno Ne Důležitý. Protože od toho se to tak nějak odvíjí. Když se se mnou někdo seznámí, bude hned z počátku vědět, že jsem Ne Důležitý, a že to tak mám rád. Možná se tak objeví někdo, kdo by byl prázdný také, a kdo by chtěl svojí prázdnotu sdílet. Měla babka čtyři díry a dědoušek jen dvě. A tak dál.

 Vydražím svůj penis, moje osobnost bude trojským koněm. Koupí ho ženy, jenž o sobě ví, že to je vlastně vše, co potřebují, ale z nějakého důvodu mají problém to dát veřejně najevo. Budu urván do jejich soukromí, a svoje soukromí propašuji s sebou. Koupí ho ženy, jenž vědí, jak je důležité míti penis. Penis potřebuje ke své funkci celý cirkulační systém, a tak nezbyde než abych šel také. Rychle si zvyknou na přebytečné vědomí vedle sebe, a začnou s ním nakládat.
 Pak už na tom nebude záležet. Protože na ničem nezáleží.