Maraton

V době kdy já jsem ještě nebyl na světě, se můj otec hlásil do Státní jazykové školy na angličtinu. Trochu ji uměl, ale zase ne moc.
Řekli mu: "Otevíráme kurz pro pokročilé, ale to by asi pro vás nebylo"."
Tak mě tam zapište," prohlásil otec a dnes umí plynně anglicky.

Když jsem ještě studoval, byl sport nedílnou součástí mého života. Pak jsem začal chodit do práce, na svět přicházely děti a někdy kolem třicátých narozenin mi došlo, že už nesportuju vůbec a že přibývající kila nelze stále vysvětlovat samovolným nárůstem svalové hmoty. Bylo mi jasné, že abych s tím něco udělal, musím si vytyčit jasný cíl. Věděl jsem, že nějakou kondici přeci jen mám, ale maraton by byl nad moje síly. A tak jsem se na něj zapsal. Tedy, zapsal jsem si ho jako novoroční předsevzetí.

Předsevzetí se mi podařilo splnit. Dvouměsíční zpoždění, které vzniklo zrušením podzimního termínu, ke kterému jsem se při tréninku upnul, jsem si velkoryse odpustil. Svůj první (doufám, že ne nadlouho poslední) maraton mám za sebou. Více než rok tréninku mi dal hodně. Lepší kondička se hodí nejen na sport, ale třeba i na dobíhání autobusu nebo vybíhání schodů. Běháním se mi bezesporu zlepšila imunita. Nejednu začínající rýmu se mi podařilo rozběhat. Běh domů z práce se ukázal jako ideální způsob odbourání stresu. Také jsem si ověřil, že mám tolerantní a chápavou ženu. Nejen, že respektovala to, že občas zmizím na hodinku do lesa, navíc mě v mém snažení podporovala. Velká část běžeckého oblečení, které mi usnadnilo zimní trénování, byla dárkem od ní. Vlastním maratonem jsem si pak zvedl sebevědomí. Sám sebe jsem překvapil výsledným časem a navíc si teď můžu říkat: "když jsem uběhl maraton, zvládnu i tohle".

Věřím, že moje běhání dalo něco také mým blízkým. Třebas jen inspiraci k vlastnímu sportování. Můj čtyřletý syn prohlásil: "Až vyrostu, budu běhat závody jako táta". Vím, že všechna dětská prohlášení nelze brát vážně, ale budu rád, když se mi podaří osobním příkladem vést děti ke sportu a k překonávání nelehkých překážek. Tak, jako to mě naučil můj tatínek, který nejen že umí anglicky, ale taky stále dobře běhá. Díky, tati.