Kvinteto světic 6x16

Balada o divoženkách, jak mi ji zpívala tetička Lilitha ABABCDDCEFEFGHHG

 

        údiv

Tma do tě vstoupila

jak do živého plotu.

Pak půlnoc opilá

nad zástup idiotů

roztáhla perutě.

        A v noir-partituře

        procitáš v noční můře.

Za ruku beru tě.

        Hraje si na otce

vlk v stádu rozuteklém -

        Ač temný průvodce,

jenž provádí tě peklem,

sám cítím zachvění,

když na mne kdosi sahá.

         Pravda je vždycky nahá,

a lež je

bloudění

 

                           znechucení

Bajka je symbolem

psychologie davu:

Tráva před buvolem -

kdo první skloní hlavu?

       Flóra je zvyklá, že

      kopyta po ní dupou

    a fauna s vášní tupou

       tlamu si zamaže

           bahnem a chlípností.

Zas natahuje mordu

           a čeká s vděčností

jak ticho po akordu.

Může se dravcem stát

přituplý býložravec?

Důkazem - jistý savec

a jeho

majestát

 

strach

Dvě kapky oleje

lesknou se v ranní rose.

Tvé tělo - dole je

a divně prohnulo se,

něžně a laskavě.

        Vše zbylé řeknou oči

               a stín, co nepřekročí

                       korunku na hlavě.

Že slzy vyschly ti?

Jsi kobra a v tvé kápi

stejně se zatřpytí.

Proč mě to nepřekvapí?

                   Snad proto, že se ti

             zastesklo po člověku,

    byť na strach není léku,

když žiješ

v zajetí?

 

                           moc

Vůz s chrómem nad světly,

jež svítí celé věky.

A sny, co rozkvetly

z koryta mrtvé řeky,

                 v níž voda neteče.

Sodomu zachvátily

chtíče - a plamen bílý...

              Jsi šťastný, člověče?

Nebo si v bolesti

vystavíš zbrusu nová

doupata neřesti?

Jak města mramorová,

jak chrámy krvavé,

se stem a jednou věží?

               S rybami na dně leží

            kdo s námi

       neplave

 

                                   smutek

Řím hoří. Pompeje

- v nichž každé zdivo doutná -

prostoupí naděje

a zvoní jako loutna:

Jak výbuch oddálit,

když vědění je droga

co Ďábla-Geologa

dokáže podpálit

jak louče se smůlou?

               Tančí jak poblázněný

nad dobou minulou

ukrytou v klíně ženy...

                 Kdo sedí v ohnisku

nesmysly našeptává

až všechny bolí hlava.

Strkám ji

do písku

...

 

 

 

 

---