Nebezpečné ticho

Přinášíme reportáž o starém státním tajemství, které teprve nedávno vyšlo ze státních archivů.

Před více než 100 lety, vypráví George Gordon:
Tehdy jsem chodil první rok na jedno nejmenované gymnázium. Právě začínal poslední den školního roku. Jako obvykle jsem se nasnídal a odešel do školy. V ruce jsem držel jen slohu na vysvědčení, od kterého jsem očekával jen samé dobré věci. Dnes bylo na programu rozdávání vysvědčení a závěrečný koncert školního sboru spolu s udílením cen ředitelem. Vysvědčení vypadalo tak jak jsem si ho představoval a proto jsem se v klidu přesunul do koncertního sálu na vystoupení sboru. Spolužáci živě diskutovali o svých vysvědčeních, ale umlčelo je, když se zhasla světla a sbor začal zpívat. Na koncertě měl mít sólo i jeden náš spolužák, nevěřili jsme mu, že by ho mohl dostat, ale když vystoupil sám před celý sbor a začal zpívat, snadno jsem tomu uvěřili. Náhle však umlkl. Dále pohyboval ústy, ale nevyšel z nich ani tón. Sálem se rozlehl tlumený hovor a sem tam i nejistý smích. Spolužák zase začal zpívat a sál ztichl. Nikdo jsme té události nevěnovali moc velkou pozornost, za chvíli měly začít prázdniny a my jsme měli důležitější věci na práci než zkoumat tuto malou záhadu...

O několik dní později světem otřásly daleko vážnější zprávy podobného charakteru jako tato událost ve škole.
Zde je začátek jednoho článku:
Záhadné ztráty zvuku
Po celém světě se dějí záhadné věci, ale poslední dobou (konkrétně od začátku prázdnin na anglických školách) se dějí pořád častěji a většinou souvisejí s náhlou ztrátou nějakého zvuku. Ve Francii v Paříži vybuchla v jednom panelovém domě na předměstí bomba. Zabila 53 lidí, dalších 27 se v sutinách pohřešuje a 42 je v nemocnici se zraněními. I přes rozsah neštěstí nikdo nic neslyšel. Očití svědkové prohlašují, že viděli jak budova v naprosté tichosti explodovala a stejně potichu se sesula k zemi. V poledne 3. července nezazvonila katedrála Notre Dam v Paříži i když se zvony houpaly. Odborníci si nad tím lámají hlavu, ale výsledky zatím nemají...

5. července 1914, vypráví John Howard:
Jmenuji se John Howard a pracuji na ministerstvu obrany v Anglii, jako vysoký úředník. Dne 5. července 1914 mi na dveře kanceláře zaklepal nějaký nezvaný návštěvník. Ani já, ani moje sekretářka nevěděla o nikom kdo by měl přijít. Poslal jsem ji otevřít dveře. Za nimi stál vysoký muž se širokými rameny, měl bystré oči a velmi energickou povahu, jak jsem brzo zjistil. Představil se mi (jméno je státní tajemství).

Přepis rozhovoru z diktafonu, na který se celý rozhovor nahrával:
Návštěvník: Dobrý den jmenuji se ------ a jsem vynálezce, přišel jsem vám představit svůj nejnovější výtvor...
John Howard: Promiňte, ale myslím si, že nejste na správném úřadě, tady máte adresu patentního úřadu
Návštěvník: Ne pane, řeknu to vám, vynalezl jsem rušič zvuku, přístroj rozkmitává vzduch opačným směrem než nějaký zvuk, tyto síly se navzájem vyruší, takže žádný zvuk není slyšet. Chci vám tento vynález prodat
John Howard: Ale pane, já si vážně myslím že nejste na správném místě
Návštěvník: To vím, ale stejně vám ještě něco řeknu: když jsem zkoušel svůj rušič zvuku, udělal jsem ty věci, které noviny označují jako záhdné zmizení zvuku
John Howard: Je to úžasné, ale dám vás zatknout, jste nebezpečný šílenec...
Zde končí záznam diktafonu.

13. srpna 2014, vypráví prapravnuk Johna Howarda, Eduard Howard:
Po sto letech vyšlo ze státních archivů jedno důležité tajemství týkající se mého prapradědy. Hned sem se šel podívat, jak to tehdy dovopravdy bylo. Našel sem tenhle nejdůležitější a nejtajnější zápis:
Přísně tajné: Záznam č. 8561/461: Dne 5. července 1914 byl na nádvoří budovy ministerstva obrany v Anglii zastřelen vynálezce Thomas Grey. Bez soudního řízení- pouze z rozhodnutí policie.
(přesný opis ze státního archivu)

Noviny o tomto odhalení napsaly:
Rozhodnutí policie bylo správné, Thomas Grey předběhl svou dobu a za to se platí. . Kdyby Anglie vynález koupila, ve válkách by bylo desetkrát více mrtvých a kdyby se dostal do rukou teroristů, svět by si nemohl být ničím jistý.

Samotný anglický ministerský předseda se vyjádřil takto:
Plně se ztotožňuji s tím co napsaly noviny. Kdybych měl vydat tehdy rozkaz ke Greyovu zabití, vydal bych ho.

Tak končí chmurný příběh tohoto státního tajemství a vynálezu, který neměl být nikdy vynalezen.