Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKvěty Jericha
Autor
Douger
Pro člověka je někdy těžké být sám sebou. Zachovat si v sobě to, čeho si vážíme, je bohužel často nemožné. Snad někoho krátká povídka osloví.
Douger
Pan Jerich začal svůj den stejně jako každý jiný, snažil se usmívat i na budík, který ho nemilosrdně probouzel každé ráno v tak nelidskou hodinu, snažil se vstát pravou nohou, někdy si však nebyl jistý, zdali se mu to opravdu podařilo. Dnes tomu bylo přesně tak, stál u postele, kterou se chystal ustlat a hleděl na své nohy. Ty mu nesloužily jako dříve. Dnes vstal asi tou levou.
„Nazdárek, trhači, jak ses dnes vyspal?“
Tak zněla většinou první věta, kterou pan Jerich každé ráno pronesl. Nikdy na ni nedostal odpověď, ale věděl, že jeho jediný opravdový přítel rozuměl. Nebo to alespoň odhadoval z mávání ocásku jeho čtyřnohého spolubydlícího. Byla to čivava. Se psem si během svých osamělých dnů nepovídal, připomínalo mu to samomluvu souseda, kterého znával v dětství. Ten aniž by chtěl, prozrazoval celému paneláku příhody o alkoholismu své ženy. Jako dítě však miloval jeho válečné příhody, které s odstupem času neodpovídaly dle pana Jericha časovým údajům. Říkal, že z nás budou dobří vojáci, pokud se budeme umět spoléhat jen sami na sebe.
Na kuchyňské lince stála prázdná zavařovací sklenice olepená od medu. Snad se toho dne obával, ale nečekal, že přijde dnes. Ve spíži už žádný med nebyl. Namazal si na chléb o trochu větší vrstvu másla, kterou jemně posolil. Slaná chuť mu křivila ústa a každé sousto musel zapíjet douškem studené vody. Nelíbilo se mu to. Byl si vědom toho, že jeho měchýř není, co býval, a nemusel by vydržet cestu do práce. Zadržovat moč by neměl, podle doktora se mu díky tomu vracely záněty močového měchýře. Vypil tedy sklenici naráz a šel si napustit ještě jednu. Aby se mu chtělo ještě před odchodem. Ulomil kousek chleba se solí a podal ho psovi. Při venčení na něj pes koukal poněkud zmateně.
Venku už se rozednívalo. Bylo 05:59. Sousedka jasně vylepila na domovní nástěnku, že se dveře budou ZAMIKAT OD 22:00 DO 06:00!!! Nerad čekal, proto zamkl. Zastavil se u květinářství, kde ještě včera stál v tuto ranní hodinu mladík a se strojeným úsměvem podával regionální noviny do rukou kolemjdoucích. Svůj předem nasazený úsměv skryl pohledem k zemi, když zjistil, že dnes není nikdo, komu by ho mohl věnovat. Poslední dny bylo výjimečně chladno, možná chlapec ochořel.
Do práce dorazil právě včas. V břiše ho chytaly urputné křeče. Na záchodě se proklínal za druhou sklenici vody. Jeho stůl byl prázdný. Ve své firmě pro sekretářku neměl místo. Věděl, že pokud chce dosáhnout co největšího obratu, musí se zbavit nepotřebného personálu. Chvíli zíral do příchozí pošty, vyplnil statistiky, přijal objednávky a postavil se k oknu. Žaluzie byly zaprášené, prstem po jedné přejel a zíral na prach. Viděl, jak se v paprscích odlepují jednotlivá zrnka od zbylého chomáče a poletují si svobodně jak nahoru tak dolů. Umyl si ruce.
„Dobrý den,“ pozdravil po příchodu do dílny tři dělnice. Bylo ticho. Neodpovídaly, dělaly svou práci. Věděly, že tam stojí a čeká na odpověď. Vyklonily se ze stínu krejčovských panen a pokynuly hlavou. „dnes to vypadá na hezký den, možná se už oteplí.“ Promluvil do ticha a otočil se na jedné noze. Chvíli stál zády k dílně a zaposlouchal se do ticha.
Tma pomalu zakrývala sluneční paprsky, které hřály z posledních sil. Hluboce se nadechl a odešel směrem domů. Po cestě nahlížel do hospod, kde většinu míst zabrali studenti a svou konverzaci nechávali přerušovat pípáním telefonů. Občas se zastavil a díval se, dokud ho někdo ze sledovaných nespatřil. Většinou zamžoural a snažil se zaměřit někam do dáli za ně. Ve chvíli, kdy se otáčeli, aby se ujistili, kdo za nimi opravdu je, pan Jerich zmizel.
Doma ho přivítal vrtící se ocas čivavy. Pan Jerich se sklonil dolů a psa hladil trochu déle, než bylo zvykem. Nepřivítal ho slovy, jak to dělával. Jako by si uvědomil, že pokud by dnes pes neodpověděl, byl by zklamaný. Nepřipadalo mu, že se čivava usmívá, jak to vypadalo jindy.
Ze čtecí lampy ho bolely oči. Nadpisy o nadcházející válce ho nevzrušovaly. Snad ještě před několika lety doufal, že by stál jako vůdce svobodných občanů v průvodech za lidská práva při bezpráví páchaném na ostatních.
Chvíli ležel ve tmě v naprostém tichu. Přemýšlel, jestli mu náhodou nezbyl nějaký med v lednici, kam ho omylem několikrát uklidil. Pevně semkl víčka. Ještě včera mu stékaly slzy po tvářích. Dnes ne. Pes žalostně zavyl v předsíni. Snad ráno vstane tou správnou nohou.
27 názorů
V úplně prvotní verzi se menival pan Jerich zrovna Jericho. hradby, růže čekající na rozkvět, který nenastal.
I tak děkuji, že sis našel čas k přečtení. Snad se brzy čtenářská kondice vrátí a trefím se třeba i do tvého gusta.
Moc se mi to nelíbilo, ani námětově, ani způsobem psaní. Od úvodu mě to nezaujalo, což je chyba autora.
Zdá se mi to roztříštěné, každý odstavec jako by byl o něčem jiném. Chybí mi tam nějaký jednotící prvek, který by jednotlivé odstavce "poslepoval" v ucelené, plynulé čtení..
Věty s močovým měchýřem jsou až nechutné. Dalo by se to napsat elegantněji, aby to nerušilo.
Je ale fakt, že momentálně nejsem ve "čtivé kondici", což se zákonitě muselo podepsat na čtenářském zážitku i hodnocení.
mi to nepřipadá vůbec špatné... jako bys toho člověka dlouho znal. no a s nudnými lidmi bych si dala pozor - sehrávají v klasické literatuře významnou roli :)
jinak Jericho - jako město? hradby?
Nějak nevím, co si o tom myslet...? Je to tak deprimující, že to ani nedává naději na zlepšení... že by zítra vstal lepší nohou a vymanil se ze stereotypu samoty? Našel si sektretářku? Babku od vedle, se kterou by venčil čivavu? Asi ne... padla z toho na mě fakt tíseň...
Název mi připomněl květinu, které se říká růže z Jericha, ale při čtení mi nějak nevyplynul význam takového symbolu pro tuto povídku. Takže asi špatná stopa. Prolog většinou dává vodítko k lepšímu pochopení záměru autora, ale věta o snaze „zachovat si v sobě to, čeho si vážíme“ se mi k přečtenému textu taky příliš nehodí. Připadá mi, že nejvýraznějším motivem je tady osamělost hlavního hrdiny, ne nějaký boj o zachování vlastní identity. Ze začátku jsem usuzovala i na jeho velké existenční problémy (kvůli té skutečně chudé snídani), o to víc mě později šokovala zmínka, že je vlastně majitelem firmy. Z tohohle hlediska pro mě opravdu není popsán věrohodně.
Dost mi vadilo časté opakování stejných výrazů. Je možné, že při popisu dění v dílně to byl záměr kvůli zdůraznění (Bylo ticho.... Promluvil do ticha... zaposlouchal se do ticha), ale na dalších místech to působí spíš jako neobratnost: „...prozrazoval celému paneláku příhody... jako dítě však miloval jeho válečné příhody“, „s odstupem času neodpovídaly časovým údajům“. Podobně „Doma ho přivítal... Nepřivítal ho slovy“, tady navíc dochází k logické chybě, kdy podle návaznosti vět by „Nepřivítal ho slovy“ vlastně bylo řečeno o psovi. Na slovo „vítat“ je třeba vůbec dát pozor, protože vítá ten, kdo už tady byl, toho, kdo přichází. Takže i u scény v dílně je špatně řečeno, že příchozí Jerich „vítal“ dělnice, které tam už seděly a pracovaly. Vítat mohly leda ony jeho.
Pomerančová
03. 10. 2014Mohu nominovat do Povídky měsíce?
tiež ma to nebavilo...ak chceš vo svojom texte obraznosť, musíš viac zapracovať na šýtle...nefunguje to tak, že do textu skryješ nejaké symboly, aj keď ja tam nič také nevidím
Kontruktivní kritiky si vážím, tudíž jsem rád, že jsi přispěl pod mou povídkou a pokusím se poučit. Každopádně chápu, co tou nudností myslíš. Děkuji
Já jsem ale psal o tom, že ta postava není zajímavá. To přece vůbec nesouvisí s tím, jestli je povídka cílená na přímočarost, nebo je spíše obrazná. To je úplně jedno. V obou případech je lepší vybrat si zajímavou postavu. V případě obraznosti navíc musíš text ozvláštnit osobitým stylem. Což se tady moc nepovedlo. On ti totiž ten záměr s tím, že "všechno má svůj smysl" jinak nevyjde. Jméno Jerich ve mně nic zvláštního neprobouzí, ale jestli to má označovat nudu a jednotvárnost, pak je to podle mě prostě špatná volba symboliky. Nikdo přece nechce číst nějaké nudné texty o nudných lidech. Neber si to osobně, mírně to nadsazuji. Věřím, že smysl pochopíš, když to samé očekáváš od svých čtenářů.
Děkuji za komentáře a kritika, vlastně tahle "povídka" není cílená na přímočarost, snažil jsem se o obrazy, už jen jméno "Jerich" má svůj smysl. Přijímám však, že to nemusí člověka dovést ke kýženému výsledku.
Me to moc nevzalo. Neni to vylozene spatne, ale problem je, ze ta postava neni nicim zajimava. U nas v baraku bydli ja nevim tricet lidi, ve meste dvacet tisic a v republice deset milionu. Ale ja prece nechci cist o tom, ze muj soused ma nudny zivot, stejne jako dalsich devet milionu devet set devadesat devet tisic lidi. Bud spatna volba postavy nebo to chce okorenit styl.
Téhle větě:...Aniž by chtěl, prozrazoval celému paneláku příhody o alkoholismu... by se hodilo předsadit zájmeno TEN, aby bylo hned jasné, že se ta věta týká z dětství vzpomínaného souseda. Druhé opakování slovního spojení obsahujícího slovo měchýř je rušivé. V téhle větě: ...Ve své firmě pro sekretářku nebylo místo... je nějaký zmatek. (své -> jeho nebo nebylo -> neměl)
Jinak je to celkem omračující (to je kompiment :-) ) čtení. Neumím říct, čím je tak omračující, ale baví mě to čist a představovat si... kdo ví co. Připomnělo mi to jednu písničku... ale mé další asociace tě asi nezajímají. Tip.