Posedlost

Labyrint postavený z jedné tragédie,

A komedie o krvi slábne,

Za tu dodatečnou zradu bych zemřela,

Rozkládám se příliš pomalu v obyčejném dramatu.

Nejsem jako spasitel,

Přesto zemřu jako Ježíš,

Razím vlastní náboženství,

Žádný zákon, žádná smrt jen pohanství.

Opuštěná a zahanbená sleduji všechny,

Plazí se a svíjí se v záhonu lítosti,

Potí se a mé orgány hnijí

 Přátelé osnují: Zraňte ji! Svažte ji!

Uctívám vlastní nenávist a ostatních zradu,

Jsem plodem anarchistických keců,

Zmrzačil, ošoustal a infekce se šíří z fekálií,

Jaké je žít s osobní sodomií?