Září

Zapomněl jsem vlčí oči, vlčí bob
v trávě
Sedím v kanceláři a vyplňuju papíry
sedím na chalupě a je září
a nikde nikdo není
Září to je poustevník mezi měsíci,
stébla trávy, které stihlo letní slunce spálit
se prapodivně jako zpomaleně hýbou a narážejí do sebe a chřestí
nikde nikdo, alespoň tak si to představuju
chalupy zejí prázdnotou
Sedím v kanclu a feťáci proudí dovnitř
stydne má instantní káva
jen pro formu - pro pocit
hodím do ní trochu vlčího bobu
a snažím se vyvěštit z těch pospojovaných čar
ranní osud
ten kdo mě vypije z boží milosti jako když vožije
Chalupy zejí prázdnotou
lidi tu už dávno nejsou
všichni jsou už mrtví
paní roslerrova, paní havliková, babička-nebabička, pepik,
procházím ty chalupy a už to tam dávno nepoznávám
ani kámen na kameni,
ani jediná pavučina nevlaje tam, kde by měla být,
ani jediná fotografie,
dokonce ani ten votlučenej kastról emajlovej tu už není! (www.emajl.cz)
pouze támhle na té zdi, kde se rýsuje obrys obrazu
vím, že svítával měsíc
Sedím tady v kanclu na chalupě
feťáci proudí dovnitř a je jim to jedno
namáčejí si chleba v kávě
Ozývám se, spojuji
vzpomínám a šlapu podél těch prázdných dní
a divno divno je mi,
že se nějak ztrácí
ten jejich pocit, ta pýcha
Když se čas ponoří
do krajiny podzimních míst