strom

strom                                                                                        verulinda

 

sesypalo se  blaho

v klíně jsem mu  seděla

zvláštně mne hřál

objímal

ví jaké to je

když pryskyřici ronil

a omamně voněl

z  tolika  otvorů  po vyražených skobách

které  se  dotkly  desítek  let

 

poslouchám  jak šumí              

hladím si vítr dlaní

prsty mi rozpíná

smyslně protéká

jak podvečerní krajina

ze které vždycky zjihnu

 

 

 

---