Byk 2

Nebudu to protahovat. Ti bejci byli na pastve tri. Vyrazil jsem na cestu ozbrojeny sebevedomim a plastickou trubkou. Neni na mlaceni, ale pomuze udrzet odstup, tedy nekdy. Hosi o me vedeli uz z dalky. Stali v pozoru a nespustili ze me oci. Nechaval jsem za sebou otevrene brany, aby meli volnou cestu domu. Dosel jsem az temer k nim. Normalne by v tu chvili vzali nohy na ramena, ale tentokrat meli naladu na nejake bejkoviny. Rozebehli se opacnym smerem, nez jsem chtel a zacli vyskakovat do vzduchu. Taky do sebe tak nejak ve hrani trkali. Kdyz jsem je konecne dohnal, zahulakal jsem \"Lets go\". To na ne zafungovalo. Otocili se a mazili si to, kam meli. Ale tady se to nejak zvrtlo. Na ceste do chliva museli pres louku, kde byly velke, kulate baliky sena. Jako kdyz das malymu klukovi merunu. Zeaphod jen v behu sklonil hlavu, balik nabral  a uz to litalo. Ti dva se pridali a za chvili z baliku zbyla jen roztrousene seno po louce. To uz jsem je dosel a znovu zahulakal. Ti dva to vzali jako samozrejmost, ale Zeaphod mel jiny napad. Namiril si to rovnou na me.. Nebylo to poprve, co si to na me namiril bejk, ale zatim vzdycky vcas otocil a utekl. Tak jsem jen cekal, az se otoci on. To vite, kdybych jen trochu daval pozor, vsimnul bych si, ze mi zrychlilo srdce a ze nemam unikovou cestu. To prislo, az kdyz stal tech deset metru prede mnou, hlavu u zeme a funel jak lokomotiva. Ok, nesmim z nej spustit oci, ale jak se rozhlidnout a najit unik? K plotum bylo daleko, ustup by mu jen dodal odvahy a muj utok by mohl videt jako vyzvu k nevyrovnanemu souboji. Krome toho, nejsem toreador a vim, ze se bejk umi otocit na petniku. Dlouho bych uhybat nemohl. Zahledl jsem koutkem oka dalsi balik. Nebyl daleko, ale  pripadalo mi to, jako na druhem konci sveta. Aniz bych bejkovi ukazal zada, krok za krokem jsem se priblizil k baliku. Zeaphod ale delal stejne kroky se mnou. Obcas hrabnul rohem do zeme a vydloubnul drny. Ocividne mel zabavu. Ja ne. Doufal jsem, ze si uvedomi, ze je sam. Ti dva uz byli u chliva a zvedave nas pozorovali. Ale to ho ani nenapadlo, proste me mel na musce. Posledni dva kroky a byl jsem za balikem. To se mu ale nelibilo, uz me nevidel, bejci moc dobre nevidi. Misto me tam najednou byl jen balik. Tak se rozebeh a nabral mily balik na rohy a vyhodil ho do vzduchu. Bylo by to fajn, az na to, ze jsem se toho baliku drzel, tak jsem vyletel s nim. Kdyz jsme pristali, Zeaphod se uz chystal na dalsi lekci v letani. Co ted? Ten balik by dlouho nevydrzel a pak bych uz letal jen ja. Prisel cas prestat premyslet a zacit delat. Utek byl nemozny, tak zbyval jen utok. Kousek stesti se na me preci jen usmal. V tu chvili, jeden z tech ostatnich bejku zabucel. Za tim se Zeaphod otocil, aby zjistil, co se deje. Tak jsem nevahal, priskocil z opacne strany a prastil ho tou plastickou trubkou pres cely hrbet a k tomu zarval jako tur z plnych plic a dusevne se pripravil na odchod z tohoto sveta. No, ta trubka asi zabrala. Nemyslim, ze ho to zabolelo, ale protoze je duta, vydala zvuk, ktery se mu nelibil. Otocil se na tom petniku a nezastavil se az ve chlive. Chvilku mi trvalo, nez jsem si uvedomil, ze je po vsem. Svalil jsem se do travy a nekonecne dlouho ziral na to modry z nebe. Zivot je krasnejsi ted, kdyz vim, ze o nej muzu snadno prijit. Zeaphod  zije nekde ve Statech a  doufam, ze si na me nekdy vzpomene. Ja rozhodne vzpominam na nej.