O beránkovi pro malého prince

Bylo nebylo, byla jedna louka, na které rostla travička nejšťavnatější na celém světě a tekl přes ní potůček s tou nejsladší vodičkou na celém světě.

Na celém světě? To snad ne!

Tak dobře, ne na celém světě pro nás, ale určitě na celém světě pro malého beránka se zářivě býlím huňatým kožíškem, který na téhle louce žil.

…bílým kožíškem?

…vždycky, když zrovna nebyl plný chmýří z bodláků, které náš beránek považoval za zvláštní dobrůtku. Beránek žil na své louce, spásal travičku a pil vodičku z potůčku už od té doby, co byl ještě malé jehňátko.

Dobrůtka jako čokoládička a bonbónky.

Správně, jako bonbónky. A tak jednoho rána probudil beránka sluneční paprsek, který ho lechtal na nosíku. Beránek vyskočil a běžel se napít k potůčku. Vesele hopkal zelenou trávou, krůpěje rosy se mu zachytávaly na kopýtkách, když se najednou zastavil a zavětřil….

zavjetřil? co to je zavjetřovat?

Zavětřil, to znamená, že začuchal po větru, jestli někde není něco voňavého. Zdálo se, že něco chybí, tráva voněla nasládle, šťovík nakysle, bodláčí maličko pichlavě, ale …. Ale pořád jako by něco chybělo, když tu najednou zatahalo beránka cosi za kožíšek na pravé přední nožičce. Sklonil hlavu a ona to malá šedivá myška s očima jako dvěma černými korálky a dlouhým ocáskem.

Krásné ránko, beránku.

Krásný den, myško. Copak se to stalo, myško, něco tady není v pořádku, ale nevím co.

Já to vím, beránku. Přes noc nám zmizel potůček, proto není slyšet jeho vodu, jak šplouchá přes oblázky a skáče přes kameny. Pojď se podívat, beránku.

Beránek se sklonil, aby si myška mohla vyšplhat na jeho hřbet…

na řbet?

Hřbet je pro beránky jako záda pro lidi. Myška si vylezla na beránka, aby ji mohl svézt k potůčku, nebo aspoň tam, kde ještě den předtím potůček tekl. A opravdu, když došli k břehu, zjistili, že koryto potůčku je vyschlé a jen dole na dně si mezi kameny a oblázky pracně prodírá cestičku malinkatý proužek vody.

Kampak se poděl potůček, myško? Kde je naše vodička?

To nevím, beránku. Ráno jsem se probudila a už tu nebyl. Asi zmizel, beránku. Někdo ho možná vypil. Někdo, kdo měl velikou žízeň.

Nikdo nemůže vypít potůček, myško. Musel se někde schovat. Třeba nemůže najít cestu. Pojďme mu naproti, možná ho najdeme.

A beránek s myškou na zádech vyrazili proti proudu…

proti proudu? Vźdyť tam přece nebyla vodička, no ne?

…to se tak říká, šli vlastně proti směru, kterým by voda potůčku tekla. Kdyby tam ovšem byla, ale ona nebyla…

A nemuseli chodit daleko, když zaslechli takové zvláštní šplouchání a tiché zurčení, bublání a cákání. Šli tedy opatrně a potichoučku dál. Když tu zahlédli mezi stromy probleskovat jakoby zrcadlo nebo hodně naleštěný kámen, který odrážel obraz stromů nad sebou. Přišli blíž a  zjistili, že to není ani zrcadlo, ba ani naleštěný kámen, ale velká vodní nádrž…

vodní nádrž?

To jako dolík nebo jáma v zemi, která je naplněná vodou.

…a že to byla vodní hladina, kterou viděli mezi stromy.

Beránku, kdo nám to tady drží potůček? Proč ho nepustí dál, aby zase mohl téct na naší louce?

Ne kdo, myško, ale co? To dělá tamhleta veliká a tlustá větev, která spadla z toho starého dubu nad námi a přímo přes cestu potůčku. A ten teď nemůže téct a rozlévá se všude okolo, jak hledá cestu, kudy by se větvi vyhnul.

Ale co s tím budeme dělat, beránku? Louka a zvířátka na ní přece vodu z potůčku potřebují!

Musíme, myško, tu větev odvalit stranou. Jinak se potůček na naší louku nevrátí.

Beránek sesadil myšku, aby náhodou nepřišla k úhoně…

k čemu, aby nepřišla?

…aby ji nezranil, protože se hned potom rozběhl a ducnul do větve. Ta se ale jen maličko pohnula a stále zůstávala na svém místě, kde nemohl potůček téct.

Beránek se proto rozběhl rychleji, až mu od kopýtek listí odlétávalo, a silně ducnul do větvě. Jenže ta se znovu jen maličko pohnula a pak zase sklouzla zpátky.

Beránek se tedy rozběhl ještě rychleji, běžel jako vítr, až mu od kopýtek odlétávaly malé jiskřičky, a vší svou beránčí silou ducnul do větvě, která s mlasknutím vylétla z bahna potůčku a s žuchnutím spadla kousek dál na břeh.

To už ale potůček vesele vyrazil uvolněnou cestou a skákal přes kameny, zurčel přes oblázky, aby přinesl vodičku louce, která na ní již od rána čekala. Myška a beránek běželi ještě radostněji vedle něho.